S futsalovými Lvíčaty se nesejde poprvé. Před nedávnem se představil v Bohunicích v přátelském zápas s Vídní. Na Turnaji čtyř zemí v polovině prosince už ale konečně půjde o body a umístění. „Těším se. Doufal jsem, že se v nominaci objevím. Trenér mi říkal, že se mnou počítá,“ hlásí skromným hlasem Mareš.

K ostrému reprezentačnímu startu mu dopomohl i hattrick proti Vysokému Mýtu. Dosáhl jej jako jeden z nejmladších hráčů v nejvyšší soutěži. „Přitom jsem byl na sebe trochu naštvaný, branek jsem mohl dát klidně pět. Asi mi ale pomohl,“ připomíná rodák z Havlíčkova Brodu.

Město na Vysočině už dávno před jeho futsalovými začátky dva Marešové proslavili. Jeden z bratrské dvojice se dokonce jmenuje Michal. „Znám je dlouho. Oba jsou mými vzory. Není mezi námi žádná přízeň, i když to mám pořád na talíři,“ směje se blonďatý hráč, kterého trenér Berky chválí pro jeho dynamiku a ofenzivní schopnosti. „Naopak bych měl zabrat v obraně,“ ví Mareš.

S futsalem začal v rodném městě. V mladším dorostu jihlavské Vysočiny pomalu opadával jeho zájem o fotbal a tak začal pokukovat po mladším bratrovi nejpopulárnějšího sportu planety. „Nejvíc mě bavily zimní tréninky v hale. Domluvil jsem se s trenérem futsalistů a už jsem u nich zůstal. Hrál jsem i za juniory Chrudimi,“ popisuje.

V Tangu jej zkoušeli už před začátkem minulé sezony, na prvoligových parketách se začal objevovat až v té letošní. „Aspoň už jsem kluky znal. V první lize se mi zatím daří. Největší rozdíl je v individualitách,“ přemýšlí.Teď své zraky znovu obrací na nejvyšší soutěž. A také na reprezentaci do 21 let, ve které by se rád na dlouho zabydlel.