VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mašek: Kariéru skončím, až na vodě budu dělat blbosti

Jedovnice, Brno /ROZHOVOR/ – I ve svých dvaašedesáti letech patří Brňan Jiří Mašek mezi největší hvězdy vodního motorismu. Zatím se nevzdává myšlenek na světový titul.

5.6.2012
SDÍLEJ:

I ve svých dvaašedesáti letech patří Brňan Jiří Mašek mezi největší hvězdy vodního motorismu.Foto: DENÍK/Attila Racek

Šedivé vlasy, v koutku úst startku, na sobě červenou kombinézu. I tak může vypadat korunní princ. V tomto případě jde o čekatele na trůn vodního motorismu. Brňan Jiří Mašek sedá do vodní formule od roku 1981, narodil se ještě o 31 let dříve. Za svoji dlouhou kariéru dosáhl na nejrůznější trofeje, jen titul mistra Evropy nebo světa mu ve sbírce chybí. „Drží mě to špekulování a bádání," prozrazuje legenda rychlých člunů.

Závodní motorismus bývá doménou mladších generací. Vy však toto pravidlo stavíte na hlavu. Stíháte?

Zatím stačím reagovat na všechno. I když je to na vodě rychlejší než v autě. Řidičský průkaz mám od roku 1964, kdy jsem začínal na pionýru a na mopedu Stadion. Od té doby už jsem něco kilometrů najezdil a neměl jsem žádnou havárku.

Takže jenom na vodě se vám karamboly nevyhnuly. Máte o sebe někdy strach?

Dá se říct, že nějaký svatý nade mnou asi stojí. I tady v Jedovnicích jsem měl několik úletů. Jednou jsme se srazili i čelně. Ale vždycky to dopadlo dobře. Sem tam nějaké zlomené žebro, utržené vazy nebo zlomená páteř. Musím zaklepat, ale vždycky jsem se z toho vylízal.

Kdy jste naposledy zažil kolizi?

Před dvěma lety v Itálii, to jsem měl zlomených šest hrudních obratlů. Já jsem za to nemohl. Ale srostlo to dobře. Doktoři mě pochválili, že jsem vzorný pacient. (úsměv)

I ve svých dvaašedesáti letech patří Brňan Jiří Mašek mezi největší hvězdy vodního motorismu.

Jakou rychlostí se po hladině vlastně řítíte?

Tachometr tam není. Ale máme telemetrii, od mechanika si nechám vytáhnout čísla. Vůbec nejrychleji jsem jel 196 kilometrů za hodinu.

V čem máte výhodu oproti méně zkušeným jezdcům?

Vím, že když přijedu do Itálie na Pád, sáhnu do kufru a vezmu vrtuli, kterou potřebuju. Druhý ji musí pracně zkoušet. Já ji tam dám a už mám dobré časy. Mladí mi hlavně dávají motivaci. Nasazuji jim laťku. Dokud mi zdraví slouží a vidím, reakce mám dobré. Až zjistím, že na vodě dělám blbosti a jenom se tam pletu, tak skončím.

Dělíte se o své zkušenosti i s ostatními jezdci?

Pomůžu každému. Ale samozřejmě to zkoušejí po svém, až nakonec přijdou za mnou. Musí si nabít hubu.

Jak vám sedí právě Jedovnice?

I když tento víkend trochu foukalo, trať je perfektní. Problémové to bývá na řekách. Na tekoucí vodě vám plavou klacky, psi s boudami, všechno možné. To je pak složité. Ale i Němci říkají, že tady je to skvělé. Jedovnice jsou oblíbené. Jsem rád, že se našli lidi, kteří to tu budou držet, až se sportem seknu já. Jenomže to bude, až to sekne se mnou. Moje poslední přání je, abych byl rozházený tady. Vždyť jsem vlastně poslední pamětník. Neměnil bych.

Asi jste za svoji kariéru zažil i hodně smutné okamžiky.

Třeba všechny tři kluky, kteří tu zemřeli. To ke sportu ale patří, to stejné řeknou i kluci na motorkách. Jenže copak si dneska vyberete? Půjdete po chodníku a smete vás zdrogovaný borec v autě.

Vynahrazuje vám to adrenalin?

O víkendu jsem měl to štěstí, že jsem se proletěl v helikoptéře. K tomu jsem toho zažil spoustu na silnici. Ovšem voda je voda. Nevyzpytatelná, člověk musí pořád přemýšlet. Jedna chyba znamená průser.

Jaký je o vodní motorismus zájem?

Sport je to atraktivní, ale stojí peníze. Před dvěma lety jsme měli na závěr sezony závod na Orlíku. Motor jsem naladil a nechal jsem zajezdit normální lidi. Večer bylo v tamní restauraci třiadvacet nových závodníků. Když se začali ptát na další věci, zbyl jsem zase jenom sám. Ono to stojí pár korun.

A prozradíte, kolik vás tento koníček stojí?

Řeknu to takhle: o tom vůbec nebudu mluvit. Kdysi dávno jsem to zkusil spočítat… Ale co potřebuju, si koupím. Když někomu řeknu, že jsem v důchodu, jakou dostávám penzi, nechápe.

Přitom jezdíte každou chvíli do zahraničí.

Mám kamarády, pomáhají mi, na naftu se složíme. Dá se to zvládnout. Teď je to hlavně Petr Hemerka, který mi pomáhá, jak může. Ale znamená to spoustu odříkání. Když jdou chlapi večer na pivo, u mě v dílně se pořád svítí. A když jdou zpátky, tak taky. Když si však chlapi hrají, nezlobí.

Máte vůbec ještě nějakou konkrétní motivaci, nebo ještě závodíte spíš ze setrvačnosti?

Za dobu, co jezdím, mám čtrnáct medailí z velkých závodů. Ale nemám tu první. Jsem vicemistr světa i Evropy, mám třetí místa, do každé sezony mě žene právě tohle. Titul jednou musí přijít.

Taková medailová sbírka vás asi před lety ani nenapadla. Jak jste se k vodnímu motorismu vůbec dostal?

Když jsem přišel z vojny, bavily mě motory. V Komíně bydlel kluk, který jezdil na vodě. Tak jsme ho chodil okukovat. A v roce 1976 jsem u něj nastoupil jako mechanik. V roce 1981 jsem začal sám. Nechali mě v tom jednou svézt, a tak si říkám: mechanika dělat nebudu, jdu do toho. Od té doby jsem aktivní závodník.

Co vás na motorismu chytlo?

Vzalo mě to. Na silnici je všechno rovné. Tady nevíte, na čem jste. Voda je hrbatá, fouká vítr, se vším se musí počítat. Nemáme brzdy, takže na té bójce se musíme nějak seřadit. Je to hodně o přemýšlení a taky alchymie. Třeba vrtule. Na jedovnickém rybníku voda stojí, má málo kyslíku. Se stejnou vrtulí proto nemůžu jet na Dunaji, který má kyslíku hodně. Tam musím použít jinou. To špekulování a bádání mě právě drží.

Svému sportu jste ale obětoval hodně.

Dneska mají mladí počítače, diskotéky nebo pivní slavnosti. Já si na pivo zajdu, až když jsem unavený po práci v dílně. Dneska je každý pohodlný, přitom ten pocit s něčím si hrát… Když to někoho chytne, musí ho to držet. Koneckonců kdo teď jezdí každý víkend do zahraničí? Přece důchodce Mašek. (smích)

Autor: Michal Čejka

5.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Stříhání keřů. Ilustrační foto.

Větve chytají do pasti řidiče i chodce. Majitelé je odstraní až po výzvě

Mladý hokejista brněnské Komety Martin Nečas.

Dobří holubi se vracejí. Martin Nečas míří zpět do Komety

Přehradu zamkl vedoucí lodní dopravy zlatým klíčem. Plavební sezona skončila

Brno /FOTOGALERIE/- Naposledy pro letošní rok se v neděli v podvečer svezli lidé na lodích brněnského dopravního podniku na Brněnské přehradě. Jednasedmdesátá plavební sezona skončila. Přehradu pro lodě symbolicky zamkli zlatým klíčem.

Jasno bylo už v poločase. Zbrojovka jede z Plzně bez bodu

Plzeň, Brno – Tři góly v rychlém sledu už v prvním poločase vzaly fotbalistům Zbrojovky naději na bodový zisk na hřišti Plzně. Brňané s Viktorií padli v jedenáctém kole 0:3 a zůstávají na předposledním místě prvoligové tabulky.

AKTUALIZOVÁNO

Rozhodla oblíbenost. Kroužky vynesly do sněmovny bývalého hejtmana i primátora

Jižní Morava – Lékařský titul i všeobecná oblíbenost zamíchaly s pořadím nových poslanců, kteří ve sněmovně usednou. Možnosti zvolit konkrétního člověka pomocí kroužkování využila třeba Zdena Holomková z Březiny na Brněnsku. „U voleb jsem zakroužkovala kandidáta, kterého osobně znám. Vím, že pro naši obec dělá hodně a zaslouží si to,“ vysvětlila.

Výstřely, řev fanoušků Komety a sirény. V Brně zazněla nejhlasitější symfonie

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/ - Vstup pouze na vlastní nebezpečí a se špunty v uších. Takové doporučení dostaly stovky lidí, které se v sobotu večer vydaly na brněnské výstaviště. Zazněla tam nejhlasitější skladba světa, Symfonie sirén. Dílo poprvé představil jeho tvůrce Arsenij Avraamov v roce 1922 v ázerbajdžánském Baku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení