„Věřím, že se zase můžu dostat na předchozí úroveň a opět běhat rychle. Jinak bych se na to mohla rovnou vykašlat," usmívá se Masná.

V hale jste nezávodila skoro dva roky. Jak jste se cítila?

Velmi dobře, běh jsem si užila. Hlavně proto, že cítím velké rezervy. Závod při vídeňském mítinku byl přepálený a když to příště rozběhnu rozumněji, čas může jít ještě dolů.

Věřila jste, že při prvním halovém startu překonáte časem 2:02,97 o víc než sekundu ostrý limit pro Bělehrad?

Ano, s trenérem jsme měli spočítané, že bych ho měla zaběhnout. Pod dvě nula tři jde o bonus.

Další limitáři
Nominační kritérium pro březnové halové mistrovství Evropy v atletice splnili vedle Lenky Masné zatím další dva závodníci z jižní Moravy. Účast v Bělehradě si minulý víkend v Nantes zajistila skokem přes 190 centimetrů brněnská výškařka Michaela Hrubá a limit na začátku ledna zaběhl i hodonínský půlkař Filip Sasínek. Na českém akademickém šampionátu zvítězil časem 1:49,06 minuty.

Vaše patálie odstartovaly předloni po vypití špatné vody v pražských Dejvicích a pokračovaly zraněnou achilovkou, chodidlem a následnými problémy s druhou nohou. Měla jste chuť s atletikou seknout?

To mě ani nenapadlo. Pořád jsem věřila v návrat. Podrželo mě i Centrum sportu Ministerstva vnitra, kde jsem zaměstnaná.

Co bylo v tu dobu nejtěžší?

Bylo to hodně náročné, hlavně psychicky. Mohla jsem třeba jen jezdit na kole nebo plavat a pořád jsem musela věřit, že to, co dělám, dělám správně. Únavná byla i omáčka kolem zranění, kdy se mě na to každý ptal. Když to trvá tak dlouho, už vás to nebaví.

Osobní rekord máte pod dvě minuty. Můžete se vrátit na předchozí výkonnost?

Kdybych v to nevěřila, tak se na to můžu vykašlat. Doufám, že zase můžu běhat rychle.

Na co v Bělehradě pomýšlíte?

Za cíl si určitě dávám finále. I vzhledem k uplynulým olympijským hrám je halová Evropa otevřená, uspět může řada závodnic.