Vy jste je za sebou táhla devět set metrů. Měla jste pak ještě sílu nebo chuť doběhnout celý úsek?

Pomáhala mi ještě Sylva Škabrahová. Bylo na mě, jak se rozhodnu. Měla jsme odběhnout devět set metrů. Ale nevěděla jsem, jestli mě nebude čekat Diamantová liga v Birminghamu, tak jsem raději šetřila síly.

Jak vám vyhovovalo tempo v závodě, který jste ani nemusela dokončit?

Bylo to v pohodě, úplně bez problémů. První jsme měla běžet osm set metrů za dvě minuty a pět vteřin, pak se to dokonce zpomalilo na osm vteřin. Běžet osmistovku na tenhle čas pro mě není nic složitého. Jenom závodnice to nepřijaly, přitom o tom věděly. Mohly mít mnohem lepší čas.

Jak se chovaly závodnice na stupních vítězů, poděkovaly vám aspoň za pomoc?

Vodiče jsme dělala snad podruhé v životě. Byla jsme hodně překvapená, vítězka z Nizozemska mi fakt poděkovala.

A jak to s účastí v Birminghamu dopadlo?

Zatím nevím, čekám, jestli se mi někdo ozve.

Takže teď, v pátek odpoledne, sedíte na sbaleném kufru s mobilem v ruce?

(Smích) Je to přesně tak.

Jak se vám vlastně letošní zlatá tretra líbila?

Konečně jsme měla to štěstí, že jsme si většinu závodu užila jako divák. Vyšlo i počasí, takže super.

A co vaše honba za limitem na mistrovství světa do Moskvy?

Z mítinku v Řezně mi schází jediná setina. Ale můžu jej získat až do konce července. Mám ale ještě naplánované soustředění, závodit budu až poslední týdny. Do Moskvy ale určitě poletím. Jako členka štafety na 4×400 metrů.