Na předchozí olympiádě ve Vancouveru jako devatenáctiletý mladík obsadil desáté místo. V ruském Soči přidal brněnský krasobruslař Michal Březina oproti premiérové účasti pod pěti kruhy do svých jízd tři čtverné skoky, přesto skončil opět desátý. „Mohly za to chyby, které jsem udělal ve volné jízdě. S tím, jak jsem zajel, ani lepší umístění být nemohlo," přiznal třiadvacetiletý Březina po návratu do Brna v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Stále přetrvává zklamání z olympiády?

Už je to lepší, po závodě byl člověk přece jen zklamaný trošku víc, protože jsem věděl, že to mohlo být lepší. Ani teď, ani po závodě se s tím nedá nic udělat, takže už jsem zapomněl a snažím se připravit na mistrovství světa, aby dopadlo co nejlíp.

Ve volné jízdě vás zklamal váš výstavní skok, skočil jste jednoduchý axel místo trojitého…

Axel to v podstatě celé zabil. Byl jsem jeden z mála ve startovním poli, který skočil dva čisté čtverné skoky, a je škoda, že začátek programu nevyšel líp. Největší problém byl asi pád u kombinace toeloopa s flipem.

Po krátkém programu jste byl dvanáctý. Stále jste věřil v medaili?

Určitě se dalo posunout dopředu, i s jízdou, jakou jsem zajel, jsem poskočil o dvě místa. Kdybych udělal o dvě chybičky míň, dalo se jít výš. S čistou jízdou by to na medaili možná bylo, ale čistá jízda je hezká věc, která se taky nepovede každému každý rok na každém závodě. Když se člověk podívá na Patricka Chana nebo Juzuru Hanja, zatím zajeli jediný čistý závod v sezoně. Patrick ve Francii, kde zajel oba dva programy excelentně, překonal zase světový rekord ve volné jízdě. Juzuru zajel jediný svůj čistý závod v sezoně na finále Grand Prix.

Dolehla na vás také olympijská atmosféra?

Olympiáda je trošku specifická tím, že bývá jednou za čtyři roky a člověk se snaží do toho dát co nejvíc, aby předvedl co nejlepší výsledek. Ne každému se povede na olympiádu jet každé čtyři roky, když závodí, což hlavě hodně pomáhá, aby byla ve stresu. Myslím, že u mě to fungovalo spíš obráceně. Byl jsem až moc nabuzený na volnou jízdu, věděl jsem, že to můžu zvládnout, a bohužel jsem měl asi moc síly. Prostě jsem nekontroloval, co jsem dělal.

Před odletem do Soči jste o šanci na medaili mluvil. Byla opravdu reálná?

Určitě to na medaili mohlo být, kdybych zajel programy bez chybičky. Myslím, že když dobře natrénuju a zajedu čistě na mistrovství světa, může medaile být, i když se nad tím nesnažím přemýšlet. S tím, co jsem předvedl v Soči, jsem docela spokojený. V obou programech jsem skočil čtveráka, sice tam byly chybičky, ale u skoků, které jsem schopný spravit. Nedělal jsem obrovské chyby, kdy bych si řekl, že potřebuju ještě půl roku, abych je spravil. U trojitého axela jsem druhý den přišel na led a nepokazil jsem jediného. Když zajedu dva dobré programy na světě, možná to cinkne.

Nemáte malé ambice.

Není proč mít malé ambice, přece jen jsme malá země a musíme mít velké ambice. (úsměv)

Jaké máte směrem k další olympiádě za čtyři roky v Pchjongčchangu?

Co se nepovedlo teď, může se povést v Koreji. To jsem sice říkal už ve Vancouveru, ale myslím, že jet na tři olympiády je taky hezká věc. I kdyby z toho nebyla medaile ani v Koreji, pokud se udržím v top desítce na třech olympiádách za sebou, bude to super výsledek.

Co jste říkal v Soči na hodnocení rozhodčích?

Asi to dopadlo tak, jak si rozhodčí mysleli. I většina nás bruslařů si myslela, že vepředu budou ti, kteří tam jsou, akorát umístění byla trošku jiná. S tím, jak Patrick předvedl dobré závody v této sezoně a na Grand Prix, všichni čekali, že vyhraje. Nakonec to dopadlo jinak. O rozhodování rozhodčích si můžeme povídat od Vancouveru až po Soči, to je celkem zbytečné. Bruslení je tak subjektivní sport, že se nedá říct, jestli někoho podrželi, nebo někomu dali víc. Prostě když se rozhodčím někdo líbí víc, dají to najevo známkami a s tím se nedá nic udělat.

Jak se vám zamlouvá olympijský vítěz Hanju, který dvakrát spadl?

V tenhle moment není až tak důležité, s čím vyhrál, už má na krku zlatou medaili a nikdo mu ji nevezme. Všichni jsme nadávali na olympiádě ve Vancouveru, jak je možné, že vyhrál někdo, kdo neskáče čtverný skok. Nelíbilo se to jak Žeňovi (Pljuščenko – pozn. red.), tak ostatním starším závodníkům, ale přece jen Evan Lysacek tam zajel dvě čisté jízdy. Opravdu jako olympijský šampion s přehledem, suverenitou, nepokazil jedinou věc. Teď máme olympijského vítěze, který dvakrát spadl…

Takže jde o kontroverznější rozhodnutí než ve Vancouveru?

Prostě dvakrát spadl, víc se k tomu nedá říct, ale stačilo mu to, body nasbíral ve druhé půlce jízdy. Bohužel Patrick nevyužil, že Juzuru dělal chyby, ten prostě měl jízdu naskládanou tak, že ani dva pády mu body nevzaly.

Berete olympijského vítěze se dvěma pády?

Já ho brát musím, je napsaný v tabulkách jako olympijský vítěz a už mu to nikdo nevezme. A můžeme si o tom myslet, co chceme.

Zaráží vás, že udělal takové chyby?

Juzuru je super závodník, umí všechny skoky skákat perfektně, to stejné se sluší říct o Patrickovi a v podstatě o všech, kteří byli v první desítce. Když se člověk podívá na tréninky, málokdo z nás udělal chybu. Každý z nás, kdo jel poslední dvě rozjížďky, skáče čtverné skoky. Na tréninku s jistotou, že je umí, bruslařsky a technicky jsme na tom všichni stejně. Záleží na tom, jak se to komu povede v daný okamžik na ledě, za to se dávají známky, na tréninku se nerozhoduje.

Co jste říkal na rozhodnutí Jevgenije Pljuščenka vzdát závod těsně před startem?

Myslím, že se na to nevykašlal schválně. V Rusku ho sice berou pomalu za národního zrádce, ale pro bruslení udělal tolik, že v momentě, kdy má v zádech šrouby, které ho drží pohromadě, zvolil správnou cestu. Pořád je lepší skončit s tím, že si řeknu: Hele, než si zlomím záda, ze závodu odstoupím. Možná udělal chybu, že to neřešil moc politicky a odstoupil až v momentě, kdy Rusové nemohli nasadit nikoho jiného. Proto to možná brali až tak vážně a mysleli si, že odstoupil schválně. Je vidět, že Žeňa je závodník a chce závodit, ale když už mu do toho vleze nějaké zranění, není takový blázen jako někteří a nejde prostě přes bolest, přes něco, co ho může poslat třeba na vozíček.

Před olympiádou jste piloval čtverný flip, ještě s jeho zařazením v budoucnu počítáte?

Určitě na něm chci pracovat, přece jenom flipa ještě nikdo neskočil. U lutze a rittbergera jsou zapsaní lidi, kteří je v závodech skočili, flipa ještě nikdo nezkusil. Jenže jsme uznali, že není až tak nutné jít do tak velkého rizika, kdy bych třeba čtverného flipa skočil, ale potom pokazil tak, jak jsem pokazil… Prostě jsme se domluvili s trenérem, že jsme ho od Nového roku skoro vůbec nedělali na trénincích a vyloženě jsem ho zkoušel jenom, když jsem se cítil dobře a chtěl jsem.

Zaměřil jste se raději na salchow?

Soustředili jsme se na to, aby salchowy byly v jízdách stabilní, což se myslím vyplatilo. Vlastně na dvou závodech od Nového roku, které jsem jel, jsem salchowa vždycky skočil. To pro nás v ten moment bylo důležitější, abych nešel do rizika a nepokazil salchowy. Byl bych určitě rád, abych na flipu mohl pracovat, ale nevím, kdy bude v závodě. Až skok bude stabilní minimálně jako salchow, pak se teprve může dávat do programu.

Budete na závodech postrádat Tomáše Vernera, který ukončil kariéru?

Určitě mi bude chybět. Říkal jsem už na republice, že se ho budu snažit přesvědčit, aby příští rok ještě jel, ale vypadá to, že to nedopadne. Doufám, že se na některé závody aspoň přijede podívat, přece jenom, když jsme tam byli s Tomášem vždycky dva, tvořili jsme silné duo, které šlapalo na paty na Evropě i na světě předním státům. Byli z toho vždycky skoro až nemocní, když tam přijeli dva Češi a nevědělo se, co vlastně zajedou. Teď tam budu sám.

Jak se vám vůbec líbilo v Soči?

Pro nás sportovce to byla asi jedna z nejlepších olympiád. Já byl sice na dvou, ale lidé, kteří zažili Salt Lake a Turín, říkali, že Soči prostě bylo úplně někde jinde, jiná liga. Všechno měli perfektně nachystané, nikde žádný zádrhel, žádná technická chyba, že by se někde něco rozbilo. Jenom některým sportům trošku nepřálo počasí, ale to se může stát na kterékoli olympiádě. Vůbec nic nechybělo a mně přišlo Soči minimálně o padesát procent, ne-li o sto procent, lepší olympiáda než ve Vancouveru. Sportoviště byla blízko u sebe, nemuselo se nikam jezdit autobusem, tréninkové haly stály hned vedle hlavních závodišť a všechno prostě pořadatelé postavili tak, abychom to my, závodníci, měli co nejjednodušší.

Ani velké teplo vám nevadilo?

Nevadilo, stejně závodíme zavření v hale, to stejné hokejisti, rychlobruslaři, shorttrackaři. Všichni, co jsme byli u moře, jsme zvyklí, že jezdíme v hale, kde je minimálně deset až patnáct stupňů na ledě. Nedá se říct, že jsme až tak zimní sport.