„Jsem z toho hodně zdrblej, protože je to velká rána pod pás,“ říká o tragické události devatenáctiletý jezdec. „Celý život děláme blbiny s bráchou, trénujeme společně, a pak se stane něco takového. Pak si říkám, co bude dál? Všechno se úplně změní,“ smutně dodává.

Pro staršího z obou sourozenců byla neděle více než dvěma měsíci jedním z nejhorších dnů v životě. „Spadl normálně, akorát se praštil do hlavy o obrubník,“ vzpomíná Michal Šembera. „Věděl jsem, že je to fakt blbý, protože jsem byl přímo u toho, když ho vezli sanitkou do nemocnice,“ nerad se vrací k nešťastné události.

I přesto jeho víra, že si s Lukášem ještě někdy zazávodí, stále trvá. „Pořád věřím, že se to nějak spraví. Ale nevím. Musím čekat,“ vysvětluje, že ke zlepšení zdravotního stavu o dva roky mladšího bratra je potřeba čas.

Za Lukášem, který nyní leží po třetí operaci v pražské motolské nemocnici, se snaží jezdit co nejčastěji. „Bojuje. Stále věří, že si už příští rok sedne znova na motorku. Dennodenně cvičí, aby byl co nejrychleji připraven,“ popisuje jeho se co nejrychleji vrátit zpátky na motorku.

Přestože je po nehodě zatím stále ochrnutý, názor jeho staršího bratra na motocyklové závody se tím nezměnil. „Je to furt stejný. Když něco milujete, nejde to jen tak zahodit,“ popisuje devatenáctiletý Michal svůj vztah k rychlým kolům. „Bavil jsem se o tom i s našima. Ti mi řekli, že jsem dost starý, abych si dělal co chci. Je to můj život a jestli se rozhodnu pro závody, tak je to moje věc. Já motorky miluju a nejde to jen tak zahodit,“ dodává.

Jediné, co by mohlo studenta obchodní akademie odlákat od motorismu, je přání bratra. „Když Lukin nebude chtít, abych závodil, tak s tím skončím. Pokud mi řekne, pojď se mnou dělat jiný sport, tak do toho půjdu,“ vysvětluje, že by udělal vše, aby mohli s Lukášem opět společně dovádět. Ať už na motorkách, nebo bez nich.