„Slavím už posedmé za posledních devět let. Euforie proto už není taková, jako při prvním vítězství,“ svěřil se šestapadesátiletý kouč, který s brněnským týmem získal předchozích pět mistrovských titulů.

Zamáčkl jste slzu, když jste ve finále přejeli Brno, kde jste předtím několik let působil?
Nostalgie mě dávno přešla. Na zápasy se už dívám z profesionálního hlediska. Brno bylo pro mě stejný soupeř jako kterýkoli jiný.

Na který ze sbírky titulů nejraději vzpomínáte?
Asi na úplně první. Tehdy jsme v Brně vyhráli s mladým týmem, který jsme dlouhodobě budovali. Obě štace se ale nedají moc porovnávat. V Prostějově zase mám vyzrálé hráčky, musím s nimi pracovat jinak. Je těžké dát dohromady několik osobností, aby táhly za jeden provaz. Každá musela trochu slevit a přizpůsobit se, ale povedlo se. Titul všichni očekávali.

Oslavil jste už vítězství?
Podařilo se mi vyhrát extraligu posedmé za posledních devět let. Euforie proto už není taková, jako poprvé. A pořádná oslava? S tou čekám na bratra (Rostislav – pozn. red.).

Ten dosáhl také na titul. Podařilo se mu letos s Košicemi vyhrát slovenskou hokejovou extraligu. Jak jste sledoval jeho pouť za pohárem?
Jsme pravidelně v kontaktu. Skoro po každém zápase si voláme. Navzájem se povzbuzujeme a fandíme si.

Kdo z vás měl těžší úlohu, vy nebo Rostislav?
Určitě brácha. U nás se čekalo, že vyhrajeme. Jinak by to byl neúspěch. Naopak ve slovenské lize opanoval základní část suverénní Slovan. Že se mu podařilo s Košicemi nakonec zvítězit v play off je překvapení. Působil u řady špičkových týmů, přesto je to dosud pro něj největší úspěch. Někteří sice pochybovali o jeho kvalitách, když musel odejít z brněnské Komety, ale teď dokázal, že je dobrý trenér.

Plánujete tedy společnou oslavu titulů?
Určitě. Po volejbalovém finále jsme si volali, navíc byl i u oslav na náměstí v Prostějově. Celá rodina sledovala naši vítěznou cestu.

Bratr působí na východním Slovensku, vy na Moravě. Když se potkáte, bavíte se také o trénování?
Téměř nikdy toto téma nevynecháme. Oba jsme se dostali do špičkových klubů, používáme podobné metody vedení. Klademe důraz na pečlivý a tvrdý trénink.

Je něco, čemu byste se chtěl od bratra naučit?
Jsme si hodně podobní. Studovali jsme tělocvik, máme vřelý vztah ke sportu. Nejsou mezi námi rozdíly. Když se prohodíme v týmech, nikdo by to nepoznal. Šli bychom po hráčích stejně tvrdě. (směje se)

Bude jméno Čada značkou úspěchu i v příští sezoně?
Nevím, jak se tým povede složit bráchovi. Ale já útočím určitě na titul. Mám silnou pomoc od vedení klubu.