Máte po tolika titulech motivaci závodit v domácích závodech?

(Smích) Určitě. Rok od roku je obhajoba těžší. Každou sezonu přicházejí nové mladé závodnice, které se na mě tlačí. Vyhrávat republikové tituly je stále složité.

Na sociální síti jste se po víkendu nazvala „zlatokopkou". Docela trefné pojmenování…

Touhle přezdívkou mě asi před dvěma lety přivítal děda. Po závodech jsem šla k němu a babičce na oběd a na dveře napsal: Vítáme naši zlatokopku. Od té doby se to docela uchytilo. (úsměv)

Máte trofeje kam dávat?

Z víkendu jsem si teď dovezla deset zlatých medailí a šest pohárů za první místo. Vedle mistrovství republiky byl totiž na Slovensku i Dunajský pohár, kde jsem také zvítězila. Je jich opravdu hodně, mám je u mamky na bytě, ke mně se nevejdou.

Dělají vám pořád další trofeje radost?

Jistě. Mám skvělý pocit, když vidím, že se úročí moje poctivá práce v tréninku. Takhle si pokaždé uvědomím, že gymnastika má smysl.

Kdy jste naposledy prohrála s českou závodnicí?

Na závody v České republice skoro vůbec nejezdím. Ale vzpomínám si, že na mém prvním mistrovství republiky před pěti lety v Bratislavě jsem skončila v jedné sestavě na druhém místě. Je možné, že mě někdo porazil i později, ale nevybavuji si to.

Který z pěti vašich titulů bylo nejtěžší získat?

Nejspíš ten úplně první před pěti lety. Byla jsem tehdy nezkušená a navíc zraněná.

Připouštíte si v domácích startech možnost porážky?

Pokud udělám nějakou větší chybu, tak určitě prohraji. Třeba Anna Šebková nebo i Nataly Hamříková, obě z našeho oddílu, mě mají vždy šanci porazit. Takže se rozhodně neohroženě necítím.

Vzhlížejí k vám mladé závodnice?

Moc si to neuvědomuji. Ale stane se, že občas nějaká mladá holka přijde a zeptá se mě, zda to jsem já. Když řeknu, že ano, tak se jí rozzáří oči. Je to milé. Já jsem také dřív obdivovala starší závodnice. Ale být v té roli je trochu divné.

Mají už na vás ostatní řeči, že se vám pořád tak daří a nedokáží vás porazit?

Ne, bavíme se normálně. Možná si něco říkají někdy pro sebe, ale mně to nepoví. (úsměv) Občas na mě ale mají nějaké fórky. Zrovna před chvílí se mě ptala jedna naše mladá gymnastka, jak dlouho budu ještě závodit, aby věděla, zda má přejít mezi dospělé.

Co jste jí odpověděla?

Ptala se mě, jestli budu závodit na republikovém šampionátu ještě za dva roky. Řekla jsem jí, že už asi ne. Evidentně jsem ji potěšila. (smích)

Plánujete konec s moderní gymnastikou?

Mistrovství republiky za dva roky se uskuteční až po olympijských hrách v Rio de Janeiru v roce 2016. A já chci po nejbližší olympiádě končit.

Proč?

V tu dobu už budu stará. Na olympiádě mi bude už pětadvacet let.

To mi nepřijde zrovna jako stáří…

Na dalších olympijských hrách by mi v tu dobu bylo už devětadvacet a chci se věnovat také něčemu jinému než jen závodní moderní gymnastice.

Co musíte pro kvalifikaci do Ria udělat?

Musím se na letošním zářijovém mistrovství světa umístit do čtyřiadvacátého místa. Je to v mých silách, budu doufat.