Poprvé za svou desetiletou kariéru se na šampionátu nejprestižnější organizace WAKO představila ve váhové kategorii nad sedmdesát kilogramů. „Shodli jsme se s trenérem, že moje nejsilnější stránka je síla. Zároveň mi nevadí silné údery přijímat. Letos tedy padlo rozhodnutí pro změnu bojovat s teoreticky pomalejšími, ale silnějšími soupeřkami,“ popisuje Mlejnková.

Dodala, že nechtěla řešit váhu a turnaj v disciplíně K-1 si díky tomu víc užít.

Na šampionátu sice zažila svou premiéru v jiné váze, avšak jak chutná vítězství, už věděla. Svůj první světový titul získala na mistrovství světa v brazilském Sao Paulu v roce 2013. „Poprvé mi nedocházelo, jak obrovský úspěch se povedl. Současného titulu si vážím daleko víc, protože se jedná o obhajobu, která se navíc povedla až po tolika letech. Také mám v hlavě rozloučení s amatérskou kariérou,“ říká.

MEZI AMATÉRY KONČÍ

Konec vidí šampionka už v blízké budoucnosti. „O konci amatérské kariéry přemýšlím už delší dobu. Myslím si, že tentokrát už své slovo i dodržím. Mohu odejít se vztyčenou hlavou a pocitem, že na to stále mám. Momentálně mě zápasy víc stresují, než těší, což není úplně dobře,“ sděluje.

Na své kariéře si nejvíce váží, že osm let v kuse reprezentuje. Navíc z každého světového nebo evropského šampionátu či evropského poháru kromě loňského roku dovezla medaile.

O své budoucnosti má bojovnice jasno. Ve sportu chce zůstat a pomáhat dalším kickboxerům s jejich přípravou. Také si udělala rozhodcovské zkoušky a zápasy bude tedy i nadále bedlivě sledovat. „Je na čase uvolnit místo mladším holkám, které ještě mají krev v očích,“ dodává Mlejnková.

Bojový sport navíc absolventka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně dobře uplatňuje i ve svém zaměstnání policistky. Už přes rok dělá instruktorku v Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy. „Dřív jsem pracovala na obvodním oddělení, takže bylo náročné spojit směny s tréninkem. Nyní mi můj vedoucí vychází absolutně vstříc. Díky tomu, že jsem instruktorka, navíc spojím své tréninky s fyzickou přípravou policistů,“ vypráví.

OLYMPIJSKÉ PŘIJETÍ

Stejně jako o svou budoucnost se Mlejnková nebojí ani o pokračování ženského kickboxu. Mezinárodní olympijský výbor totiž přijal mezi své členy nejprestižnější kickboxerskou asociaci WAKO. Podle ní navíc žen v bojových sportech přibývá. „Boří se mýtus, že holka má být doma a dělat méně náročné sporty. Také ženy se chtějí porvat a něco si vybojovat,“ popisuje kickboxerka.

Jako další bod sezony Mlejnková vyhlíží ještě mistrovství světa ve fullcontactu, které bude v turecké Antalyi za dva týdny. „Doufám, že získám medaili. Bez ní by se mi těžko vracelo domů,“ dodává.

Nejvážnější zranění kariéry překvapivě nezažila Mlejnková v kickboxu, ale v atletice, kterou dělala před ním. I v ringu ovšem trpěla. „Na kickboxerském mistrovství světa v Turecku ve druhém zápase použila soupeřka nepovolený úder pod oko. Měla jsem prasklinky v očnicových kůstkách a proraženou asi centimetrovou plochu. S tím jsem doboxovala turnaj a zjistila to až po příletu domů,“ popisuje své nejhorší zranění v ringu.

I proto se její matka rozhodla, že se na duely nikdy dívat nebude. „Pokud vím, své slovo dodržela a za deset let neviděla jediný zápas. Nechce totiž sledovat, jak někdo její dceru mlátí. Vždy mě však podpoří a pogratuluje k výhře,“ doplňuje.

SIMONA CHLUPOVÁ