Mechanici chvíli před startem sobotní kvalifikace sundají speciální zahřívací pásy na pneumatiky. „Je to naladěný na první místo,“ vtipkuje mechanik Martin Havlíček.
Ten o pár minut později roztlačuje Brňana, který vjíždí na trať.
Prvních pár kol spíš hledá soupeře, za kterého by se mohl zavěsit. Náhle všechny kromě mechaniků vyhání ven šéf týmu a otec mladého závodníka Karel Abraham starší. „Všichni ven, jede sem Kája,“ haleká.
Sotva dojede do boxového stanu, vrhnou se na jeho motorku mechanici a řeší problém. Kmitají co nejrychleji, aby z vyměřené hodiny ještě stihl odjet co nejvíce kol.
Za pět minut jsou hotoví a Abaja opět vyráží do bojů na úzké trati. Víc než na desáté místo to už ale nejde.
Spokojenost? Tak napůl. Po kvalifikaci se mechanici pouští do motorky, zbytek týmu se jde do hospitality najíst. „V první zatáčce se pokusím udržet a vzít ji takhle,“ promýšlí Abraham nad mapkou strategii po startu zítřejšího závodu. Do něj vyrazí ze třetí řady.
Před startem o den později téměř nikdo ani nedýchá. Oči všech směřují zarytě k obrazovkám v boxech. „Propadl se. Je čtrnáctý,“ zazní kdesi ze zadní části. Abajův otec si mne bradu a odpovídá. „Jo, to je ještě dobrý.“
Jedno, dvě, pět kol. Brněnský jezdec se úspěšně prokousává nahoru. U grafiky v televizi jeho zlepšující se časy na kolo symbolizující modré helmy. Desátý, osmý, pátý. „Pojď, Kájo,“ šeptá si pro sebe Abraham starší.
