Motivace nadějné volnostylařky Hanzlíčkové: zpopularizovat zápas

Na první vítězství v zápase vzpomíná brněnská naděje dodnes. „Bylo to při turnaji na základní škole, kdy jsem ve finále bojovala s klukem a porazila ho na klapačku, což je můj oblíbený chvat," usmívá se.

Právě díky klapačce položila minulý týden na evropském šampionátu do 23 let v Maďarsku dvě soupeřky na lopatky a zajistila si třetí stříbrnou medaili v řadě. „Jsem nadšená. Všichni ode mě po dvou stříbrech z předchozích mistrovství očekávali, že umístění obhájím nebo vylepším. Cíl jsem tedy splnila," popisuje.

Kvůli sportu se před třemi lety přestěhovala z rodného Brna do Prahy. „V Brně mě okolí svádělo k hříchu. Mám totiž spoustu kamarádů, se kterými se chci neustále vídat a k tréninku pak nemám takovou motivaci. V Praze si nedovolím trénink vynechat," culí se.

Změna prostředí jí dopomohla i k účasti na loňské olympiádě. „Atmosféra byla skvělá. Když jsme při zakončení nastupovali na stadion, diváci tleskali a všude svítila světélka. Prošli jsme se kolem stadionu a začal karneval, to bylo úžasné," vzpomíná.

Zážitkům z vrcholných akcí však předchází nepříjemné hubnutí před zápasy. „Často musím v krátkém čase shodit několik kilo. Hubnutí na poslední chvíli je moje specialita. Dřív z toho byli všichni na nervy, teď už jsou zvyklí," povídá brněnský talent.

Přestože má za sebou desítky zápasů, nervozitu pociťuje dodnes. „Je to lepší než dřív, ale úplně nezmizí nikdy. Pamatuju si na první mistrovství Evropy, kdy mě trenér před prvním zápasem vzal na ramena a na žíněnku donesl, protože jsem byla strašně nervózní. Kupodivu jsem vyhrála," směje se.

Nejvíc ji motivuje láska k zápasu a touha po jeho zviditelnění. „Od první chvíle mě zápas naplňuje. Přeju si ho v budoucnu zpopularizovat, ať se mu věnuje víc dětí a mládeže. Je to ale sport, který bolí a vyžaduje tvrdou dřinu, což nejmladším sportovcům mnohdy nevyhovuje a volí lehčí varianty," dodává.

MARKÉTA WEINLICHOVÁ