Hlavní úkol? Namontování nového motoru, se kterým už v sobotu vyrazí Ježek na start prvního závodu mistrovství světa superbiků. „Výměnu zvládneme za dvě hodiny,“ říká mechanik Roberto Antonellini.

Pokud nastane velký problém, pracuje do noci. V pátek to ale nebylo potřeba, změna motoru totiž byla plánovaná. „Předchozí měl najeto hodně kilometrů. Tréninky byly spíš o zkoušení, protože jsme tady v dubnu netestovali. Myslím, že jsme dospěli k solidnímu nastavení,“ libuje si Ježek.

S komunikací není problém, jezdec se bez problémů domluví italsky. „Na začátku sezony jsem uvažoval, že do týmu přibereme i někoho z České republiky, nakonec ale zůstali Italové,“ zmiňuje.

Jeho nezávislá stáj není podle něj výrazně menší než tovární týmy. „Je v nich o pár lidí na jezdce víc, ale ne o moc. Box není nafukovací. Velkou výhodu mají hlavně v lepším materiálu a know-how,“ vysvětluje devětadvacetiletý pilot.

Ani organizátoři nevidí zásadní rozdíl v požadavcích mezi jednotlivými stájemi. „V zásadě se neliší, vždy se to odvíjí od toho, s jakým zázemím přijedou,“ zmiňuje mluvčí brněnského automotodromu Petr Boháč.

Náročnost pořádání mistrovství světa superbiků se podle něj výrazně neliší od věhlasnějšího kolotoče seriálu MotoGP, který na jih Moravy dorazí na začátku srpna. „Ze sportovního hlediska jsou to odlišné závody, ale k oběma přistupujeme organizačně stejně. Co se zajišťuje pro MotoGP, je potřeba i pro superbiky. Počet lidí, kteří přijedou na závody, odpovídá rozdílu mezi šampionáty. MotoGP je samozřejmě vlajková loď motocyklového sportu, takže nároky jsou obecně vyšší i v personálním obsazení jednotlivých týmů. Rozdíl tam je, ale ne markantní,“ povídá Boháč.

Úpravy tratě před oběma akcemi jsou ale totožné. „Z bezpečnostního a servisního hlediska není mezi seriály rozdíl. Dráha musí být stoprocentně připravená na oba závody, ať už jde o natírání obrubníků, čištění dráhy, doplnění kačírku v záchranných zónách nebo ochranné balíky a vzduchové ploty,“ dodává.