Závodnice brněnské Lokomotivy ukázala své kvality i na pilíři u Brněnské přehrady, kde se druhou prosincovou sobotu konalo mezinárodní republikové mistrovství a evropský pohár v drytoolingu – v disciplíně, ve které se užívají cepíny a mačky.

Kvůli omezené kapacitě se letos Dry Tool Cupu účastnili jen čeští, slovenští a polští lezci. Řada z nich navíc zastupovala jističe, rozhodčí či organizátory. Ani drobné komplikace jim ale radost ze závodů nezkazily. „Atmosféra byla speciální proto, že do poslední chvíle nebylo jisté, že závody budou. I přes malá omezení bylo super, že jsme se sešli,“ říká čerstvá mistryně republiky a stříbrná medailistka evropského poháru Loužecká.

Ta ve dvaceti letech stále spadá mezi juniorky. „Jakákoliv bedna v ženské kategorii je velký úspěch,“ libuje si česká lezkyně.

Loužecká nebyla jedinou závodnicí brněnské Lokomotivy, které se na pilíři u Brněnské přehrady dařilo. Kromě ní si domácí mistrovský titul odvezl také Pavel Vrtík, který v evropském poháru skončil těsně pod stupni vítězů. V mezinárodní konkurenci se pak dařilo zahraničním lezcům – mezi ženami zvítězila polská závodnice Olga Kosek, mužskou kategorii ovládl Marek Černý ze Slovenska.

Loužecká přitom dostala cepíny poprvé do rukou teprve před dvěma lety, a to jen na zkoušku. Drytooling se jí ale natolik zalíbil, že už u něj zůstala. „Vzorem mi byla moje trenérka Lucie Hrozová, jedna z nejlepších světových ledolezkyň. Když jsem ji viděla trénovat s cepíny, moc se mi to zalíbilo, hlavně ten adrenalin. U klasického lezení chyty cítíte, ale u drytoolingu je to ze vteřiny na vteřinu. Člověk nikdy neví, co mu ustřelí. Stačí chvilka a je dole,“ popisuje rodačka z Kralup nad Vltavou.

Klasického lezení, tedy boulderingu a obtížnosti, se ale Loužecká nevzdala. Když roztají ledy, jdou cepíny na chvíli stranou a přesouvá se do skal. „Zkušenosti s klasickým lezením jsou potřeba. Začít s cepíny bez toho, aniž by byl člověk vylezený, totiž nejde. Je potřeba technika a vytrvalost, proto je důležité tyto disciplíny kombinovat,“ říká jediná česká reprezentantka účastnící se evropských a světových pohárů.

Od mezinárodních závodů odrazují profesionální lezce především nevyhovující podmínky pro přípravu. „Ještě donedávna jsme u nás žádnou tréninkovou stěnu neměli. V přípravě tak strávím i tři měsíce v zahraničí. Když k tomu přičtu dva měsíce na svěťáku, už je to celkem dost,“ vysvětluje brněnská lezkyně, která si kvůli nevyhovujícím podmínkám vybudovala vlastní tréninkovou stěnu doma na půdě.

A hojně ji využije i o Vánocích, kdy ji čeká příprava na lednovou sérii světových pohárů nebo na vrchol sezony v podobě světového šampionátu. „Ač je volno důležité, je pro mě spíš za trest, takže se hned o víkendu vracím na stěnu. Po zrušeném tréninkovém kempu v Rusku mě sice čekají Vánoce s rodinou, kvůli přípravě v Česku ale musím trénovat o to víc. Je to můj poslední rok mezi juniorkami a chci ho ukončit nějakou medailí,“ přeje si.

ELIŠKA NOVÁKOVÁ