Kdy jste se rozhodl vynechat halový šampionát?

Hned po závodech na mistrovství republiky v Praze jsem tušil, že limit nevyužiju. Trápila mě od zimní přípravy záda i tříslo. Po mistrovství republiky se stav zhoršil a musel jsem jednat. Bohužel. Nikam nejedu. Musím na operaci.

S limitem v kapse jde asi o největší smůlu kariéry.

Takhle nepřemýšlím. Jasně, jsem naštvaný a mrzí to, jenže cennější je pro mě příprava na letní sezonu, kde je důležitější boj o mistrovství světa. Dívám se před sebe.

Máte chuť se za týden na šampionát dívat v televizi?

Když jsme zraněný a nemám formu, tak se na šampionáty nedívám. Je bolestivé sledovat závody, když jsem se nekvalifikoval. Jenže teď jsem si limitem posílil sebevědomí, takže se cítím dobře a asi se na šampionát podívám.

Na jak dlouho vás zranění vyřadí z přípravy?

Asi na pět týdnů. Po této době už podle doktorů můžu naplno trénovat a odjedu na soustředění. Po třech týdnech už můžu i vyklusávat, takže plynule navážu na zimní přípravu tou letní.

I přes zranění jste v Praze běžel téměř na hranici osobního maxima. Mohl jste v Göteborgu zaběhnout podobný čas?

Poslední dobou jsem už v limit nedoufal, ale forma přišla. Kvůli ulitým startům se finále opakovalo, ale i přes strach z dalších ulitých startů nebyla moje reakce v blocích špatná. Jenže běh jsem měl křečovitý. Cítil jsem formu i na čas pod osobním rekordem, který mám 6,65. Mohlo to klapnout. Přesto jsem si dokázal, že i přes zranění na rychlé časy mám. Asi bych ze Švédska přivezl dobrý čas.

V semifinále jste poslední metry vypustil. Mohl jste osobní rekord zlomit v tomto běhu?

Možná. Vyčítal jsem si semifinálový výkon. Posledních pět metrů jsem podvědomě vypustil. Šetřil jsem se na finále.