Na hřišti rád udržuju srandu, říká nadějný baseballista Draků Hajtmar

První baseballové krůčky nebyly pro brněnského rodáka snadné. „Pamatuju si, že jsme měli přísného kouče, takže jsem na trénincích brečel. Dost nás cepoval, ale byla to hned ze začátku výborná škola. Nejdřív jsem měl rozpačité pocity, pak se mi baseball jednoznačně zalíbil," usmívá se.

Přestože na domácích mistrovství Evropy v letech 2012 a 2014 vybojoval s národním týmem do 21 let zlatou a bronzovou medaili, nejvíc vzpomíná na juniorské úspěchy. „V roce 2011 jsme s juniorkou poprvé v historii českého baseballu urvali stříbro na evropském šampionátu. Byl to obrovský zážitek," povídá.

Před třemi lety pak dovedl jedenadvacítku jako kapitán k senzačnímu pátému místu na světovém šampionátu na Tchaj-wanu. „Nejsem prototyp kapitána. Na hřišti rád udržuju srandu a zápasy si užívám. Role kapitána byla náročná, přesto super," přibližuje.

V loňské sezoně si splnil dlouholetý sen, když po boku bratra Jakuba nejprve oslavil dvacátý extraligový titul s Draky, a poté debutoval na dospělém evropském šampionátu v Nizozemsku. „Jsem moc rád, že u toho brácha byl. Můžu se o něj kdykoli opřít, ať se děje cokoli, na hřišti nebo mimo něj," upřesňuje.

Pro příští rok zvažuje zahraniční angažmá. „Reprezentační trenér je Američan a chce mě dostat na univerzitu v Severní Karolíně, ať naberu zkušenosti. Pod smlouvu s profesionálním klubem ze zámoří bych ale nešel. Když bráchu draftovali, viděl jsem, jak to v Americe funguje. Tak přísný režim bych nepřežil," culí se.

O cílech pro letošní sezonu, kterou zahájí už zítra na domácím hřišti proti Blansku, má jasno. „Chci se dostat do nároďáku do třiadvaceti let a uspět s ním na letošním mistrovství Evropy. Stejně tak zabojovat na univerziádě. Moc si přeju taky další titul s Draky, s každým novým úspěchem je to lepší pocit," dodává.

MARKÉTA WEINLICHOVÁ