Jak se cítíte?
Skvěle přiměřeně k věku. Narůstající léta si nepřipouštím a je mi pořád stejně. Stále ve formě.

Když se ohlédnete zpětně. Čeho si v kariéře ceníte nejvíc?
Že se mi dařilo jezdit dlouhá léta, vyhrát každý rok závod a dostat smlouvu pro příští ročník. Pak samozřejmě triumf na Závodě míru, který mi otevřel dveře do profesionální cyklistiky. Nebo první etapa na Giru d'Italia a Tour de France. Mety, o kterých jsem snil a dokázal si je užit, když přišly.

Nepřijde vám, že vše uteklo moc rychle?
To jsem si říkal, už kdy jsem končil s aktivní kariérou, což je poměrně dlouho, tuším dvanáct let. Když jsem šel k profesionálům, cíl bylo vydržet deset let. Najednou uteklo patnáct, ani jsem nevěděl jak. Už tenkrát mi přišlo, že čas letí kvapem.

Na snímku Karel Hanika.
Hanika po epizodní roli opouští superbiky

V roce 2001 jste vyhrál etapu na Tour de France Champs-Elysées, která je považovaná za svatý grál sprinterů. Zavzpomínáte na slavný triumf?
Na vítězství se ohlíží zpětně vždy velmi příjemně. Ať už jde o jakékoli. Je mi jasné, že v Paříži na Tour de France bylo prvenství nejvíc medializované.

Vaší doménou byl sprint. Jak jste přišel k tomu, že vám sedí nejvíc?
Tohle je dáno stavbou těla a fyziologicky. Buď máte rychlé nebo vytrvalostní svaly. Já patřil už od malička k rychlejším jezdcům, takže jsem tuhle dovednost rozvíjel. Do značné míry je vrozená a pak záleží kolik tomu člověk věnuje času.

Jezdíte pořád na kole?
Stále se vozím. Jde o dobrý dopravní prostředek a přijde mi fajn vyvětrat si hlavu po náročném dni.

Nemáte toho plné zuby, když jste na něm jezdil celý život?
Takové pocity jsem měl ještě, když jsem závodil profesionálně. Člověk jezdil dennodenně, někdy ve špatném počasí, nebo se zrovna nedařilo. Jindy byl problém naladit potřebnou formu či zdravotní neduhy. Podobné chvíle nastávají u každého člověk v životě, které překoná a jede dál.

Na snímku Jan Polák.
Speciálně jsem duel nevnímal, říká po vítězství nad Zbrojovkou Polák

Chybí vám cyklistický život, cestování po světě a náročné tréninky?
Teď už mi nechybí, ale po konci kariéry nastalo období, kdy jsem hledal správný životní rytmus a novou motivaci. Vybalancovat ideálně život mezi prací a volným časem. V určitý čas jsem na kolo zanevřel, pak mi zase chybělo. Trvalo mi zhruba pět let, než jsem se zařadil do normálu.

Jak se změnila cyklistika z vašich časů oproti současné?
Nyní se dbá víc na stravování, balanční a protahovací cvičení. Dotahují se všechny detaily v přípravě a následně i v závodě. Dnes jsou všechny týmy konkurenceschopné. Dřív jeden, možná dva a ostatní byly na nižší úrovni. Každá stáj vlastní kamion, autobus. Mají vlastního kuchaře a početnější personál. Vše směřuje k tomu, aby závodník byl připraven co nejlépe. Za nás tohle nebylo. Závodilo se živelně, víc srdcem než hlavou.

Měl jste v mládí vzor?
V době dospívání jsem ještě neměl vyhraněné, že bych vyloženě hltal sprintery. Líbili se mi závodníci, kteří vyhrávali velké závody. Vyrůstal jsem v době Bernarda Hinaulta a Giuseppe Saronniho. Sledovat hvězdy mi imponovalo.

Ilustrační foto - curling
Curling v Brně? Dráhy mohou být od zimy za Lužánkami

Sledujete pořád světovou cyklistiku?
Ne, že bych seděl u televize celý den. Zvlášť v létě, když je hezky, raději se projedu na kole. Spíš ve večerních hodinách se mrknu na záznam. Velké závody se snažím sledovat, abych byl v obraze.

Ze současnosti máte oblíbeného sprintera?
Doba se mění. Přichází noví závodníci. V poslední době se mi líbí Marcel Kittel a Holanďan Dylan Groenewegen, který vyhrál dvě etapy na Tour, jde o zajímavého jezdce. Nemám žádné extra preference. Rychlí sprinteři se mi samozřejmě líbí.

Co říkáte na české jezdce?
Na to, jak jsme malý národ, pořád máme v širší světové špičce zajímavé závodníky. Třeba Roman Kreuziger, který patří k nejlepším. Dále Zdeněk Štybar, jenž dokáže vyhrát klasiky. Pak máme nastupující generaci. Česká republika má skvělou vizitku, i přesto že cyklistika u nás nepatří k nejpopulárnějším sportům.

VLADIMÍR FORMÁNEK

Na snímku Pavel Budský (Draci).
Draci vyzráli na Arrows a jsou ve finále extraligy. Po čtyřiadvacáté v řadě