Před rokem český národní tým do 21 let nepostoupil v Rakousku ze skupiny, berete čtvrtou pozici jako posun?
Ano a velký. Když jsme byli na turnaji loni, zkušenost s jedenadvacítkou jsme měli jen já, Pedro a Mářa (Petr Hulinský a Tomáš Mařík – pozn. red.). Většina hráčů byla na první větší akci. Teď jsme zkušenější, od třetího zápasu se to projevovalo a hlavně kluci z druhé čtverky to brali na sebe, začalo to trošku klapat.
V čem jste po prohře ve druhém utkání s rakouským Steyerem 3:5 pozoroval největší změnu?
Měli jsme jednoho hráče na střídání navíc, každý zápas se víceméně točilo složení první čtverky, pak si to sedlo, hra měla tvář a šlo to. Druhá čtyřka šlapala od prvního zápasu. Výsledek není ideální, ale myslím, že každým krokem bude náš výkon lepší.
Jak moc vás mrzí nepopulární čtvrtá příčka, když jste v zápase o bronz podlehli Unionu Mondsee 1:2?
S áčkem jsme v semifinále prohráli i kvůli tomu, že jsme nedali dvě šance, které jsme měli. Potom se to na nás valilo s vysunutým Tvrzňou (Břetislav Tvrzník) v brance. Škoda že jsme postup nedotáhli, ale je to fotbal. Duel o třetí místo už byl složitý. První vyloučení mi rozhodčí dávat neměl, jak se zápas postupem času vyvíjel, trošku jsme vypěnil, přehnal to, dohrávali jsme v oslabení a prohráli.
V semifinále lvíčata podlehla 1:2 českému áčku, za který nastoupili čtyři vaši spoluhráči z brněnského superligového výběru. Jak jste zápas prožíval?
Kluky znám, s Pospecem (Tomáš Pospiš) jsem hrál půl roku i velký fotbal, s Preslíkem (David Presl) se známe strašně dlouho, seděl jsem vedle něj v kabině rok a půl. Bylo to pro mě speciální utkání s klukama, s nimiž hrají i malý fotbal, přesto chci vyhrát každý zápas.
David Presl vás prostřelil tři sekundy před koncem, balon vám proletěl mezi nohama. Vyslechl jste si od něj narážky?
Něco hned po zápase. Preslíka budeme asi tři roky poslouchat, že rozhodl zápas. Když nebude v příští nominaci, vyslechneme si, proč tam není, když byl stejně nejlepší. (smích) Hlavně mu chci pogratulovat k prolomení druhých míst.
V Altheimu se hraje s netradičním míčem na velké branky a s mantinely. Jak jste se s tím sžíval?
Nechytám dlouho, od patnácti nebo šestnácti let, takže mám velký problém, když padám v hale, a na velké bráně je to tuplované. Člověk to nemůže ustát na nohách, musí s sebou občas hodit, jenže mně je bližší hrát nohou. Balon je úplně jiný, tohle se nedá srovnat s fotbalem, malým fotbalem ani futsalem. S těmito sporty nemá turnaj nic společného, jde však o krásné zpestření.
Na podzim přijde pro reprezentaci do 21 let vrchol v podobě mistrovství světa. Myslíte už na něj?
Máme všichni jeden velký cíl na podzim. Myslím, že se stmelíme a všichni si půjdeme za tím jedním, což je titul z mistrovství světa.