„Chtěli někoho, kdo bude makat a tým hecovat, navíc jejich projekt se mi líbí," vysvětluje svůj odchod z jihu Moravy šestatřicetiletý Boula, který na podzim vystřídal v Brně na pozici nahrávače Michala Sládečka.

Brnu jste po svém podzimním příchodu nakonec pomohl jen do konce kalendářního roku. Čím vás přesvědčila polská nabídka?

Kontaktovali mě s určitým projektem, který se mi líbí. Je to druhá liga, ale chtějí jít výš. Hledali někoho, kdo bude makat a tým hecovat, takže jsem se rozhodl to vzít.

Takže po víkendové neúspěšné kvalifikaci na mistrovství světa máte hned jiné starosti…

Zklamání ve mně je, ještě pořád jsem na to nezapomněl. Ani já jsem turnaj neodehrál skvěle, v hlavě to ještě trochu tlačí.

Vaše šance žila i v posledním zápase s Bulharskem, byť byla teoretická. Věřil jste ještě?

Když řeknu, že ne, bude vypadat, že jsem to vzdal. Když řeknu, že jsem věřil, budu za blázna. Je to tak, že proti Bulharům jsme si chtěli zápas užít a ukázat, že úvodní porážka s Nizozemskem byla pod naši úroveň.

Budete mít chuť na závěrečný turnaj koukat v televizi?

Ne. (rázně)

Do letošní sezony jste naskočil o něco později, když jste pomáhal brněnskému extraligovému celku. Cítil jste v reprezentaci formu?

S tím jsem problém neměl, nějaké zápasy jsem v lize odehrál. Potíž byla spíš v tom, že jsme v reprezentaci nebyli pořádně sehraní, nebyly tam ty správné vazby.

Příprava na kvalifikaci se uskutečnila před silvestrem. Jak jste jej strávil?

Byl jsem s přítelkyní a rodiči na chatě, kde se schází parta lidí. Hrálo se na kytaru a zpívali jsme.

Ihned poté jste šli s národním týmem do boje, ovšem sešla se i řada omluvenek. Někteří hráči odmítli reprezentovat ze zdravotních, jiní z osobních důvodů. Chyběli hodně?

Na sto procent nám scházeli. Úroveň šla dolů. Nemůžeme si nalhávat, že jsme to bez nich zvládli. Chyběli.

Pro kapitána Ondřeje Hudečka se jednalo o reprezentační derniéru. Prožíval jste ji s ním?

Musím se přiznat, že jsem o tom ani nevěděl. Tušil jsem, že chce končit, ale dozvěděl jsem se to až po turnaji, kdy jsme měli krátký mítink.

A jakou chuť dál reprezentovat máte vy?

Já chuť mám. K reprezentaci jsem zase přičichl z té pozitivní stránky, odehráli jsme dobrý zápas proti Bulharsku. Ale není to otázka pro mě, spíš jde o to, jaký zájem budou mít trenéři, na kom budou chtít mužstvo stavět.

Pozitivní dojem ve vás určitě zanechali diváci v Opavě. Jak se vám hrálo v hale, kde se jich na utkání scházelo kolem tří tisíc?

To byla paráda. Uvědomil jsem si až na konci turnaje, jak byli skvělí. Skončil zápas s Bulharskem a oni nás vyprovázeli potleskem, skandovali. Díval jsem se do tribun, které byly úplně zaplněné. Diváci nám fandili, i když se nám zrovna nedařilo.

Mohla pro vás domácí atmosféra být i svazující?

Nemyslím si. Spíš nás svazovalo vědomí, že se asi rozhodne hned v prvním zápase s Nizozemskem. Moc jsme nečekali, že Bulhaři by si zápas s námi nechali vzít. Bylo cítit, že všechno bude o prvním zápase.