V sobotu při Hustopečském skákání vám k nominaci na halový evropský šampionát scházely tři centimetry. Byl limit daleko?
Zas tak těsně jsem laťku na 226 neshazoval. Pokud by zůstala na stojanech, bylo by to hodně se štěstím. Důležité pro mě je, že jsem si tu výšku osahal. Kamarádi navíc natočili spoustu videí, ze kterých se můžu poučit, abych to příště skočil.

Útočil jste někdy na 226?
Právě, že nikdy. Před tím jsem nejvíc zkoušel výšku o dva centimetry níž.

Cítil jste v hlavě blok, že se pokoušíte o výšku, kterou jste nikdy nezkoušel skočit?
Upřímně ani ne. Dřív jsem na větších výškách míval problém. Neměl jsem je naskákané a v hlavě to nefungovalo tak, jak mělo. Od té doby, co trénuju v Praze, jsem však respekt odboural. Nevím, čím to je, ale najednou mi laťka nepřijde tak vysoko.

I přes osobní rekord jste po sobotním závodě řekl, že jste spokojený ze tří čtvrtin. Co bylo špatně?
Mám problémy se švihovou nohou, kterou musím podržet delší dobu. Až se nám s trenérem tohle podaří spravit, tak by mi to mělo létat výš.

V létě jste přešel z Brna od trenéra Nezdařila do Prahy ke známému kouči Janků. Dodal vám sebevědomí, že máte na lepší výkony?
Všichni na Dukle se ke mně postavili hrozně pozitivně, až mě to překvapilo. Sebevědomí mi nechybělo ani u trenéra Nezdařila, jenže když se několik let nezlepšujete, přece jen vás to nahlodá. Nevím, jak to nový trenér dělá, ale přenáší na mě pozitivní náladu, a tak věřím, že mi to půjde.

Ještě před pár lety jste se vyjádřil, že přesun do Prahy neplánujete. Co vaše myšlení změnilo?
V plánu jsem to nikdy neměl, protože trenér Nezdařil se o mě perfektně staral. Fyzicky jsem na tom byl výborně, za což mu dodatečně děkuji. Nikdy jsem neviděl jinou možnost než trénovat u něj. Když moje výkonnost poslední roky stagnovala, spíš jsem přemýšlel, že s atletikou skončím. Pár lidí mi to však rozmluvilo a poradili, ať to zkusím někde jinde.

Stanovil jste si limit, jak dlouho to v Praze zkusíte?
S trenérem jsme si řekli, že to zkusíme v olympijském cyklu. Nalákal mě, že olympiáda v Tokiu může pro mě být vrchol. Spíš mně jde o to, dostat ze sebe vše, co ve mně je. Fyzicky si totiž myslím, že mám na víc, než nyní předvádím.

Dlouhá léta zůstáváte ve stínu Jaroslava Báby, jehož kariéra se chýlí ke konci. Vyhlížíte moment, kdy po něm převezmete pomyslnou štafetu české jedničky?
Není to tak, že jsem přišel do Prahy, abych zaujal jeho místo. Si-tuace v české výšce však není růžová. Výkony nejsou takové jako dřív. Až Jarda skončí, doufám, že budu na takové úrovni, abych mohl jezdit na velké akce.

Ve středu skáčete na Brněnské laťce. Jsou tam podmínky na to skočit vysoko?
Myslím, že ano. Jde o to, že v Olympii je velmi tvrdý povrch. Guma je položená na betonové zemi, kdežto jinde jsou většinou parkety. Někomu to možná nesedí, ale nikdy jsem s tím neměl problém. Myslím na slušný výsledek.

Martin HeindlČtyřiadvacetiletý brněnský výškař platil za velký talent. V devatenácti letech skočil 218 centimetrů a zúčastnil se mistrovství Evropy juniorů a do 22 let. Od té doby však jeho výkonnost trochu stagnuje, proto se loni v létě rozhodl pro odchod od trenéra Ctibora Nezdařila. Nově ho vede v pražské Dukle kouč Jan Janků. Heindl si v sobotu v Hustopečích skočil osobní rekord 223 centimetrů.

Brněnská laťka 201722. ročník závodu ve skoku vysokém mužů:
KDY A KDE: večerní program startuje v 17.45 slavnostním zahájením v nákupním centru Olympia v Modřicích
PŘEDPROGRAM
8.45 – 15.00: závody žákovských kategorií
15.00: národní B závod mužů, juniorů a dorostenců
NEJVĚTŠÍ HVĚZDY
Jaroslav Bába (ČR) – osobní rekord 237 centimetrů
Wojciech Theiner (Polsko) – 232 cm
Andrey Churyla (Bělorusko) – 231 cm
Martin Heindl (ČR) – 223 cm