„Když jsem z Německa přijela a otočila se k dceři zády, bylo hned zle. To dřív nedělala. Odloučení se jí asi moc nelíbilo," řekla třiatřicetiletá závodnice Komety.

Jaký byl pocit vrátit se po dvou letech do soutěžního pole?

Bylo to pěkné. Už jenom být zase součást nějakých závodů je výborné. V Německu jsem si užívala.

Na pětikilometrové trati jste obsadila osmnácté místo. Jste s výsledkem spokojená?

Složitá otázka. (smích) Samozřejmě jako každý závodník jsem to nechtěla jen tak odplavat. Když jsem po finiši viděla své umístění, byla jsme trochu zklamaná. Na to jsem dřív nebyla zvyklá. Nakonec jsem ale usoudila, že to tak špatné nebylo. Zkusím se odrazit směrem k olympiádě v Riu. Kvalifikovat se tam je můj největší cíl.

Vnímala jste při svém návratu nějaký rozdíl v konkurenci?

Přímo v závodě jsem to nevnímala. Startovali jsme intervalovou metodou. To vyhovovalo bazénovým plavcům, kteří toho naplno využili. Ale na ostatních tratích se časy hodně zrychlily. Už jenom tím, že se plavalo na umělém kanálu, byly časy velmi rychlé.

Co na váš návrat říkaly soupeřky?

Ony se spíš divily, proč jsem nezávodila. Když se dozvěděly, že jsem byla na mateřské, byly mile překvapené. Některé samozřejmě důvod mé plavecké pauzy znaly.

Co vám berlínský závod naznačil směrem k přípravě na další závody?

Je přínosné, že jsem si zase po delší době sáhla na dno sil. Dřív jsem doplavala vyčerpaná vždy, ale za ty dva roky to tělo zapomnělo. Chvilku pak trvalo než jsem se dala po pětikilometrové trati dohromady. Pokud ale chci závodit, musím si zase rychle navyknout. Bez toho soutěžit nejde.

Máte po Berlíně chuť dál snášet závodní i tréninkovou­ dřinu?

Pokud chci na olympiádu, tak je dřina bohužel potřeba. Otázka je, jestli bude stačit i na kvalifikaci do Ria.

Co říkáte na úspěchy oddílové kolegyně Silvie Rybářové, která slaví úspěchy na maratonských tratích?

Klobouk dolů, že to uplave. Sedm hodin vydržet ve vodě je obdivuhodný výkon. Já bych to nezvládla. Současný reprezentační trenér Rosťa Vítek dřív maratony také plaval. Už tehdy jsem mu však říkala, že to nemá v hlavě asi tak úplně v pořádku. (smích)