Jste ze stříbrné medaile pořád v euforii?

Pořád ve mně ještě zůstává, ale už se zase pomalu chystám na letní sezonu.

Oslavil jste řádně svůj úspěch?

Žádná velká party nebyla. Samozřejmě jsme s klukama z tréninkové skupiny a trenérem poseděli a trochu to oslavili. Větší oslavu plánuji až doma s rodiči. Spojím ji s dvaadvacátými narozeninami, které jsem měl v neděli.

očima trenéra
„Radka jsem vedl šest let. Před víc než rokem odešel do Prahy. Atletikou žil už od počátku, vždy u něj byla na prvním místě a do tréninku dával maximum. Rodiče ho původně přivedli, aby skákal výšku, ale ta mu koordinačně činila problémy. Zkusili jsme tedy dálku, která se pro něj ukázala jako pravá disciplína. Má pro ni úžasný cit. Rezervy vidím určitě ještě v rychlosti. Jeho úspěch mě samozřejmě zahřál u srdce. Je pěkné vidět, když to někdo dotáhne na takovou úroveň. Doufám, že mu vydrží zdraví, se kterým měl potíže. Může totiž skočit daleko. I v pražském stříbrném skoku jsem viděl nedostatky. Měl osm centimetrů nedošlap a i technika nebyla optimální. V Břeclavi začínala třeba výborná běžkyně Andrea Šuldesová nebo skokanka Martina Šestáková, ale Radkova medaile z Prahy je asi největší oddílový úspěch."

Zbyněk Chlumecký, břeclavský kouč, který trénoval Radka Jušku

Jak závod prožívali vaši rodiče?

Viděl jsem se s nimi jen chvilku po závodě, pak odjeli domů. Byli moc nadšení. Atletiku prožívají se mnou.

Poprvé jste skočil za magických osm metrů. Cítil jste něco zvláštního?

V první řadě jsem byl hrozně šťastný, že tam osmička konečně padla.

Znamenala pro vás meta osmi metrů výzvu už od mládí?

V úplných začátcích ne. Po nějaké době jsem však skočil sedm metrů a po osmičce jsem začal pokukovat. Atlet, který ji přeskočí, je už opravdový dálkař. (úsměv)

Jaká meta přijde na řadu teď?

Přesné číslo určitě neřeknu. Chci překonat český rekord do dvaadvaceti let, který je 811 centimetrů. Mám na to ještě letní sezonu.

Mrzí vás, že překonání rekordu nevyšlo už v Praze?

Ne vůbec, mám před sebou celé léto. Času na překonání je dost.

Tuší skokan hned po odrazu, že se mu pokus vyvedl?

Po odrazu nevnímám. Při skoku vůbec nevím, co dělám. Až když se podívám na stopu v písku, zjistím, že jsem doskočil daleko.

Na evropském šampionátu jste nejdelší pokus zaznamenal hned v první sérii. Pomyslel jste si, že vám zajistí medaili?

S trenérem Josefem Karasem jsme před finále analyzovali statistiky z minulých mistrovství. Vyšlo nám, že za 810 centimetrů bude nejhůř bronz. Takže jsem hned po prvním skoku medaili podvědomě v hlavě měl.

Řadě dálkařů ulétne jeden skok za kariéru, který už pak nikdy nezopakují. Bojíte se, že to bude i váš případ?

Uvidíme. Doufám, že moje výkonnost půjde pořád dál.

Kde vidíte své největší rezervy?

Určitě v rychlosti. Spousta dálkařů má osobní rekord na sto metrů třeba 10,60 sekundy, kdežto já zatím 11,02 sekundy. Na tom musím zapracovat. Snad se postupem času moje rychlost vyvine.

Jak vzpomínáte na své atletické začátky v Břeclavi?

Základy s trenérem Chlumeckým mi daly hodně. Bez nich nejsem tam, kde se teď výkonnostně nacházím. Když se najde čas, zastavím se tam ukázat medaili.

Co značí vaše tetování na paži?

(Smích) Mám tam písmeno R jako Radek. Pod ním má být rok mého narození. Jenže tatér nějak zvrtal jednu číslici a místo 1993 tam mám 1913. Chystám se jít na opravu a obnovení tetování. Když se dostanu na olympiádu do Ria de Janeira v příštím roce, nechám si vytetovat olympijské kruhy.