Momentálně čeká na volno už měsíc a půl. „Program je náročný, skončí silniční sezona a už následuje dráhová. Pořád jsme na cestách. Závody pro mě startují třeba tři dny před odjezdem. Vyzvednu auto, naložím si ho a jedu,“ popisuje Procházka.

Pod hlavičkou pražské Dukly pracuje od roku 2001, ale ke kolům má blízko odmala. „Od čtrnácti jsem závodil na dráze, později i na silnici,“ povídá třetí muž mistrovství Čech v časovce z roku 1993. Na velodrom se vydává ráno a opouští ho většinou za tmy. „Chci být na dráze první, jenže s jedním autem jsem závislý na ostatních. Pokaždé to nejde, ani nemůžu zůstat déle. Vyhovují mi Šestidenní, kde přespím v hale, zalepím třeba gumy, aby druhý den byly zaschlé. A ráno mám půl práce hotové,“ vykládá mechanik.

Od jeho práce se odvíjí závodní pohoda, proto nastavení kola konzultuje s jednotlivými cyklisty. „Občas zažíváme střety, ale musí si říct, jak to bude, každý má jiné nároky. Většinou si píši na papírky požadavky jednotlivců, protože není prostor na chyby. Pokud zvolíme jiný převod, odsoudíme závodníka k neúspěchu,“ uvědomuje si brzy osmačtyřicetiletý Procházka

Jeho zlaté české ruce nachystají kolo ke startu za tři minuty. „Vůbec nejvíc času mi zabere vyskládání všech věcí. Hodně mi pomáhá aku šroubovák na převodníky, kterým si šetřím ruku, při mé práci často zápěstí trpí,“ říká rodák z Břasů u Rokycan,

Většinou se zaměřuje na stíhače, ale na Světových pohárech se jako jediný muž svého řemesla věnuje i sprinterům. „Každý má svůj systém, když něco hoří, pomůžu běžně i sprinterům. Ale se čtyřmi jezdci u stíhačky mám svých povinností dost.“

Rozdíl mezi dvěma dráhařskými skupinami pro něj není velký. „Rozjetí bývá stejné, jenom u sprinterů se používá víc převodů. Hlavně musí být kolo všude dotažené, aby se nerozpadlo,“ usměje se Procházka.

S cyklistikou procestoval téměř celý svět, od kolumbijského Cali, přes čínský Peking až po australské Melbourne. „Při létání jsme omezení materiálem, který sbalíme, kvůli váze bereme jen nejnutnější vybavení. Naštěstí se pořád potkáváme stejní lidé, jsme kamarádi. Každý mechanik má něco, Španěl mi půjčí představec, já Italovi šroubky,“ uzavírá Procházka.