Z vozu vylezla po třech kolech totálně promrzlá. „V otevřeném monopostu moc teplo nebylo. Hlavně mi strašně táhlo na nohy. Ale zážitek za to rozhodně stál," uvedla Rosolová.

Nad nabídkou svézt se v závodním autě po okruhu neváhala ani minutu. „Jízdu jsem dostala jako dárek od sponzora ještě za olympijské hry. Ulila jsem se kvůli tomu sice jeden den ze soustředění, ale to počká. Trénink dodělám jindy," mávla rukou česká reprezentantka.

Při nastartování auta a rozburácení motoru se mírně lekla. „Do Brna jsem totiž dojela ve fiestě a tam takový kravál neslyšíte, proto mě překvapil. Ale jen v dobrém," usmála se.

Nervozitu ani obavy před vyjetím na zmoklý okruh necítila. „Sice mi ještě předtím volali z domu, ať si do auta při dešti nesedám, ale svému řidiči jsem plně důvěřovala. Určitě mu nepršelo na trati poprvé," vysvětlila.

Nevadila jí ani rychlost přes dvě stě kilometrů v hodině. „Nejvíc jsem jela ve svém autě sto osmdesát v hodině. Teď jsem ani netušila, kolik jedeme. Tachometr jako v běžném voze totiž monopostu chybí. Bojím se spíš výšek a hloubek, rychlou jízdu miluju. Škoda, že jsme nemohli jet ještě rychleji. Do všeho se totiž vrhám po hlavě," ubezpečila olympionička.

Karvinskou rodačku mrzelo jen počasí, kvůli kterému sama nemohla za volant. Kvůli bezpečnosti.

Prohánět se po mokré trati v monopostu totiž vyžaduje větší závodní zkušenosti. „Třeba až jednou bude sucho, půjčí mi auto. Abych viděla, jestli v sobě mám jezdecký talent. Strašně mě totiž baví motokáry, ve kterých předjíždím i chlapy. To si hodně užívám," usmívala se Rosolová.

Místo honění času na atletických oválech při běhu přes překážky tak bude možná v budoucnu usilovat o co nejrychleji zajeté kolo na automobilových okruzích. „Motoristické závody by mě hodně bavily. Ale jen na čtyřech kolech. Motorky nemám ráda. Necítím na nich žádnou ochranu kolem sebe," vysvětlila.

„Spíš bych ale nedostala souhlas doma, protože motoristické závody považují za nebezpečné," naznačila Rosolová hlavní překážku.