Kromě míče, který připomíná velkou rolničku, pomáhají futsalistům s orientací na hřišti trenér, navigátor za brankou soupeře a brankář, který jako jediný vidí. „Fanoušci sice musí být potichu, i tak je ale vjemů spousta. Tak půl roku trvá, než začnete hrát aspoň trochu na úrovni. Nejtěžší je naučit se vůbec vést balon," usmívá se osmadvacetiletý sportovec. Nevidomý je od narození.

Tým Avoy Brno vznikl v roce 2008 při školním tělocviku na Masarykově univerzitě. Fenz byl už u jeho začátků. „Ze startu nás bylo asi deset. Tento počet se moc nemění, na rozdíl od složení týmu," říká fanoušek pražské Slavie.

O víkendu se v Bučovicích na Vyškovsku odehraje druhý ročník mezinárodního turnaje nevidomých futsalistů. Loni vyhrál brazilský tým, který má v kádru tři zlaté paralympiky. „Brazilci jsou někde jinde. My trénujeme dvakrát týdně, oni šestkrát. Víc o sobě vědí, dávají si přesné přihrávky. A projevuje se to třeba i tím, že tolikrát nenarazí do soupeře," říká Fenz, který kromě kopání do míče také rád leze po umělých stěnách.

Kromě domácího týmy a Brazilců přijedou do Bučovic nejlepší celky Anglie, Německa, Maďarska a Řecka. „Zjistíme, jakým stylem hrají jinde. Navíc navážeme kontakty. Třeba s Hamburkem spolupracujeme delší dobu, nedávno jsme byli týden u nich, v létě přijedou oni sem. Předáváme si zkušenosti a zároveň je to příjemné po lidské stránce. Jsme kamarádi," zdůrazňuje Fenz, který pracuje v centru pro nevidomé jako lektor práce s počítačem. Od podzimu navíc začne studovat sociální pedagogiku.

DAVID NEKVINDA