Vybojoval deset českých titulů s brněnskými Draky, oblékal dres národního týmu. Pak se Pavel Chadim pustil na trenérskou dráhu, reprezentaci do 21 let dovedl k historickému titulu mistra Evropy a před měsícem výběr jižní Moravy jako první český tým na Světovou sérii Little League. Osmnáctý titul Draků po návratu z Ameriky sledoval jako spokojený divák. „Za největší megastar letošní sezony považuju Martina Schneidera, který naprosto dominuje na třech různých postech, nadhozu, pálce i na spojce, což v jiném sportu na takové úrovni nevidíte. Byl to King Kong série," pochválil oporu Draků po finálovém vítězství 3:1 nad pražskou Kotlářkou čtyřicetiletý trenér.

Myslel jste si, že Kotlářka potrápí Draky víc?

Draci to mají každý rok stejně těžké. Možná jsou v psychické výhodě, protože takové situace zažívají častěji, jenže je na ně zase ohromný tlak, Praha chce po dvaceti letech titul zpátky. Smekám před klukama, že vybojovali další titul, a to spravedlivě. Už totiž nestačí jen kvalitní nadhazovači, musí být špičkoví. A všech devět hráčů musí dobře pálit. To za mých dob nebývalo, stačila jen polovina.

Myslíte si, že Draci navážou na podobnou sérii, kterou po šestnácti titulech přeťala Technika?

Vsadím se, že ne. Soupeři jsou kvalitnější, Draci za tři roky hráli finále se třemi různými soupeři. Při prvních deseti titulech jsme bojovali s jedním a půl klubem, teď jich titul chce tři až pět.

Drakům a české reprezentaci vůbec roste silný ročník mezi hráči od jedenácti do třinácti let, které jste před měsícem vedl na nejprestižnějším světovém mládežnickém turnaji Světové sérii Little League. Vidíte v něm budoucnost?

Máme opravdu silnou generaci. Nejen hráče, kteří byli na Little League, ale kadeti a junioři jsou druzí v Evropě, žáci první. Když budou trošku chtít, mají veškerou budoucnost růžovou. Většina současných reprezentantů měla v jejich věku za sebou dvě tři mistrovství Evropy, tato generace má už pět velkých turnajů. Věřím, že zkušenost se jim dostane pod kůži a dál porostou.

Vraťme se k turnaji v americkém městě South Williamsport ve státě Pensylvania, kde se utkalo nejlepších osm amerických a osm světových týmů. Jak na vás doléhala atmosféra?

Bylo to prostě něco neuvěřitelného. Bavil jsem se a zážitky jsou umocněné tím, že se nám dařilo skoro tak, jak jsme si přáli. V prvním zápase s Japonskem jsme nechtěli vypadat trapně. Američané pořád mluvili o České republice, jižní Moravě, Brnu s despektem. Opakovali, jak je možné, že umíme hrát baseball. Proto jsme nehráli jen o výsledek, ale o pohled na český, jihomoravský i brněnský baseball.

Pozdějšímu vítězi Japonsku jste podlehli 3:7, ovšem s Kanadou jste prohráli smolně 3:4…

Kdyby zápas posuzoval jen rozhodčí, vyhrajeme 3:2. Jenže jsme se stali prvním týmem na světě, který prohrál kvůli jestřábímu oku. Světová série je jediný turnaj, kde se tato technologie zatím použila, do Major League přijde až příští rok. Kluci to sice nesli těžce, ale vynahradili jsme si s to americkým týmem Velkých jezer, který jsme porazili 5:3. Stali jsme se prvním evropským týmem, který na turnaji vybojoval aspoň jedno vítězství. Navíc jsme ještě v přípravě porazili Australany 6:5. Překonali jsme maximum, které mě napadlo. Když jsem dorazil domů, říkal jsem si, že už nic většího nikdy nezažiju.

Z vašich svěřenců se ve Spojených státech staly obletované celebrity. Jak to zvládali?

Pomohlo nám, že nás pořadatelé pozvali o týden dřív a hráči se aklimatizovali. První den byli paf z nových pálek. Dostali modely, co budou v prodeji až příští rok a dokonce s nimi spali. Druhý den byli unesení z dresů, potom zase z batůžků, triček, čepic, čtvrtý den z televize, pátý z deseti tisíc diváků na stadionu a až šestý den jsme mohli hrát. (směje se)

Musel jste je kočírovat?

Po vítězství nad americkým týmem měli kluci roupy, začali se chovat jako frajírci, takže jsme jim trochu srazili hřebínek. Vysvětlili jsme jim, že když se k nim někdo chová jako k megahvězdám, musejí se tak chovat taky a o to víc dávat organizátorům. Ale všechno v dobrém.

Ve vašem výběru se stala terčem zájmu dívka z brněnské Techniky Eliška Stejskalová…

Byla teprve šestnáctá hrající dívka na turnaji a první po čtyřech letech, ovšem žádná jiná v historii nehrála na pozici catchera. Stala se skutečnou celebritou, než se dostala na hřiště, rozdala snad sto podpisů. Je to skromná holka a už nemohla, ale taková je hvězdná daň. (úsměv)

Jak se americká média zajímala o vás trenéry?

Na všechny zápasy jsme dostávali mikrofony. Jednou denně dělal každý z nás rozhovor pro rádio, televizi nebo noviny. Musel jsem být ostražitý, protože někteří novináři možná ani nevěděli, kde leží Česká republika. Takže lokálním rádiím a novinám jsem spíš vysvětloval, kde je Evropa, s celoamerickými jsme se bavili o baseballu.

Co vám ještě na Světové sérii utkvělo v hlavě?

Líbilo se mi, že před každým zápasem hráči skládají přísahu fair play. I rodiče slibují podporu rozhodčím. Dětem přísaha zůstala v hlavě a věřím, že zůstane dál.