Prosvištěla cílovou čárou a na tabuli svítil čas 11,353 sekundy. Ve finále už ale na stupně vítězů nestačila. „Bylo to na pásce, chyběly centimetry. Z velké části šlo o zkušenosti, ani ne tak o výkon. Důležitá je taktika a přemýšlení. Ty se nedají naučit na tréninku. Soupeřky spolu byly vyježděné, měly za sebou více závodů než my,“ popsala finálovou jízdu Jaborníková, která na mistrovství světa do německého Frankfurtu nad Odrou vyjela se spoluzávodnicí a jmenovkyní Veronikou Bartoníkovou.

Hlavu však nevěší. „Trochu mě to mrzí, protože vím, že jsem měla na lepší výsledky. Když to ale porovnám s minulým rokem nebo vezmu v potaz, že jsem začala jezdit dva roky zpátky, je to úspěch,“ chválila si mladá cyklistka letošní výkony. Loni totiž na mistrovství světa ve švýcarském Aigle neměla tolik štěstí. Ve sprintu neprošla přes osmifinále, závod na 500 metrů s pevným startem pro ni skončil už v kvalifikaci a v keirinu vypadla v prvním kole.

Letos si v něm věřila víc a měl být její silnou stránkou. „Doufala jsem ve finále. Bohužel už semifinále bylo horší. Všechny favoritky jely v jedné jízdě a postupovaly z nich jen tři. Finále B jsem pak vyhrála s přehledem, proto jsem doufala i ve finále,“ objasnila sedmou příčku Jaborníková.

Mistrovství v Německu bylo pro osmnáctiletou cyklistku posledním v juniorské kategorii. Teď ji čeká postup do skupiny do třiadvaceti let, kde spojí síly s úspěšnou Sárou Kaňkovskou. „Určitě se těším. Budeme spolu trénovat a objíždět závody,“ řekla Jaborníková, která bere silnou konkurenci jako výhodu. „Měli bychom fungovat jako tým, protože třeba sprinty budeme jezdit spolu. Samozřejmě na trénincích bude jistou konkurencí. Spíš ale půjde o zdravou rivalitu, takže bychom si mohli i navzájem pomoct,“ vysvětlila vzájemnou spolupráci s Kaňkovskou její nová kolegyně.

Jaborníkovou by někteří mohli na poli dráhové cyklistiky pořád ještě zařadit mezi nováčky. Teprve před dvěma lety přešla po půl roce stráveném na silničním kole právě na dráhové. „Chvilku jsem jezdila na silnici v Břeclavi, kde jsem se k tomu vrátila po dvou letech. U silniční cyklistiky hraje velkou roli najíždění a jak dlouho člověk jezdí. Nejde to hned. A já nejsem trpělivý člověk. Navíc ani postavou nejsem na ty kopečky,“ vzpomínala cyklistka na dobu, kdy přešla do brněnského klubu.

V Dukle Brno, za kterou v současnosti jezdí, tvoří většinu závodníků muži. Osmnáctiletá Jaborníková si z toho ale nic nedělá. „Tréninky s kluky mají určité výhody. Oni budou vždy o něco lepší, takže mám pořád s kým trénovat. Neberu je jako někoho nedosažitelného, spíš se s nimi snažím srovnávat,“ prohlásila cyklistka.

JAN MAZÁČ