Jeho syn sice na žádné z nich nakonec medaili nevybojoval, nicméně kdyby na paralympijských hrách zvítězil, obdržel by pouhých dvě stě tisíc korun. „Takové ohodnocení je neadekvátní. Olympionik i paralympionik musí trénovat zhruba stejně, aby dokázal udržet krok s ostatními. Na Slovensku dostávají odměny podle výkonnosti a je to daleko spravedlivější," podotýká Koblasa starší.

Talentovaného cyklistu, který prodělal v dětství mozkovou obrnu, musí doprovázet na veškeré akce a zároveň mu dělá manažera. „Pomáhám mu prakticky se vším. Chystám kolo, pitný režim, doplňky stravy a vše ostatní, co k závodu patří. Celému týmu navíc dělám maséra. Iva (jeho syn se jmenuje taktéž Ivo Koblasa pozn. red.) se snažím podporovat také psychicky. Když se mu například nepovede nějaký závod, je potřeba jej namotivovat," líčí.

Právě kvůli nutnosti syna doprovázet na každou akci by uvítal, kdyby do sportu hendikepovaných začalo proudit víc peněz. „Na mistrovství světa či světový pohár, které jsou oficiálně schválené v kalendáři, máme výjezd uhrazený. Když však cestujeme na evropské nebo české poháry, tak si vše platíme sami," upozorňuje.

Ne každý výjezd se navíc povedl dle představ. V roce 2012 na letních paralympijských hrách v Londýně strávil několik dní mimo olympijskou vesnici, jelikož jej potkaly trable s akreditací. „To ale nebyl největší problém. Tenkrát jsme patřili pod asociaci, která se snažila synovi i ostatním sportovcům zkomplikovat jejich bytí v paralympijském světě. Ivo pak i zkolaboval při závodě. Nakonec jsme přešli jinam, kde se o nás dobře starají," říká Koblasa.

PATRIK EL-TALABÁNI