Ceny se každoročně udělují na galavečeru v pražském paláci Žofín, letos se však kvůli protiepidemickým opatřením akce uskutečnila formou předtočeného televizního pořadu. „Zatímco pár galavečerů už jsem absolvovala, na natáčení pro televizi jsem ještě nebyla, takže to vnímám jako zajímavou zkušenost,“ pochvaluje si neobvyklou formu vyhlášení.

Skleněnou trofej jí předali současný trenér české fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý a bývalý fotbalista Pavel Horváth. „Před natáčením jsme si chvilku povídali, takže byla uvolněná atmosféra. Pan Šilhavý i Horváth jsou velmi sympatičtí a především pohodoví lidé. Nejhorší bylo poděkování před kamerou, to jsem měla i trému,“ popisuje s úsměvem.

Před započetím trenérské dráhy fotbal sama hrávala. „Začínala jsem v Holíči, kde jsem poprvé nakoukla do nejvyšší slovenské soutěže. Na vysoké škole jsem pak hostovala ve Slovanu Bratislava. Po studiích jsem se vrátila do Holíče, kde ale mezitím klesla úroveň. Odstěhovala jsem se proto do Brna, našla si práci a hrála nejvyšší českou soutěž,“ vzpomíná.

Jaký je její největší hráčský úspěch? „Se Slovanem Bratislava jsme dvakrát vyhrály ligu, to bylo krásné. A v roce 1996 mě vyhlásili jednou z jedenácti nejlepších hráček Slovenska. To byl můj největší individuální úspěch v kolektivním sportu,“ směje se.

Fotbalisté Zbrojovky prohráli 1:2 na hřišti Bohemians 1905.
Zbrojovka končí s placením za VAR. Bartoněk v otevřeném dopisu video kritizuje

V Brně trénovala všechny mládežnické kategorie. Před zakotvením v Lokomotivě si vyzkoušela angažmá ve Zbrojovce i Spartě Brno. „Ve Spartě jsem trénovala kluky od přípravky až po starší žáky. Ve Zbrojovce jsem zase vedla juniorky. Pak mě ale oslovili z Heršpic, kde plánovali vybudovat mládežnické týmy. Začínali jsme od píky. Nejprve jsem trénovala ženy a nejmenší děti, dnes už máme všechny kategorie,“ cení si zkušená koučka.

V současné chvíli má na starosti tým starších žákyň, které vede od přípravky. Jako trenérka je přísná i přátelská. „Jinak by to nešlo. Člověk musí být přátelský, chápat problémy ostatních a pomoci jim, když potřebují. Na druhou stranu to ale bez přísnosti nefunguje. Už jako hráčka jsem poznala, že pokud nejsou nastavená pravidla a hranice, stane se z týmu za chvíli kroužek pro zábavu a nedostaví se výsledky. Holky vědí, že když na hřišti nechají všechno, může pak přijít zábava,“ vysvětluje Kušnierová.

Jejím hnacím motorem je dětská radost. „Momenty, kdy své svěřence nebo svěřenky něco učím a jim se to pak povede na hřišti jsou k nezaplacení. Fotbal není jen o vítězstvích, ale především o radosti ze hry,“ má jasno.

Bývalý brněnský útočník Jakub Orsava nyní ve službách Hradce se na výhře svého týmu 4:3 nad Kometou přičinil dvěma trefami.
Asi znají stadion. Krizi hokejové Komety Brno rozdmýchávají její bývalí hráči

Kromě koučování na klubové úrovni se angažuje taky u krajských výběrů talentovaných hráček. V minulosti si navíc vyzkoušela pozici asistentky trenéra u slovenské ženské reprezentace do devatenácti let. „Reprezentace je trenérský vrchol, moc si té zkušenosti cením. Protože mám ale civilní zaměstnání a do toho trénuju v klubu, nedá se to všechno časově zvládat. Něco by muselo jít stranou,“ povídá Kušnierová, která pracuje jako učitelka tělocviku a angličtiny na základní škole.

O to víc ji trápí současná situace, kdy děti nesmí do škol ani na společný trénink. „Holky mají individuální plány, ale už se těšíme, až se budeme moci vrátit na hřiště. Na podzim jsme využily možnosti trénovat ve skupinkách po šesti, nedávno jsem zase byla s holkami běhat alespoň po dvou lidech. Děti už potřebují trénovat společně, chybí jim sport i sociální kontakt,“ dodává.

Další Jihomoravané v anketě
Ocenění Trenér roku v kategorii přípravky si odnesl ivančický stratég Jaroslav Stejskal. V hráčské anketě se pak blýskl futsalista brněnského Helasu Ivan Šarközy. Ten po třech druhých místech z předchozích let vybojoval prvenství v kategorii Talent roku.