Ručička na Big Benu si to šine k půlnoci, když se v Olympijském parku rychlostí šneka ploužíme k hlavní železniční stanici. Na olympijském stadionu právě skončil další z parádních atletických večerů, a tak se osmdesát tisíc fanoušků potřebuje dostat do svých dlouhodobých i dočasných příbytků.

Kupy dobrovolníků halekáním do amplionů usměrňují lidského hada. Jeden z mladíků se v mžiku promění v komika ze zábavné show. „Tahle písnička vás rozveselí!" huláká a nad hlavami už zní „umbavapa, umbavapa…" Člověk si v tu chvíli uvědomí, že i otravné mačkání v davu může být zábavné.

Najednou pár metrů před námi začnou blikat mobily. Všechny směřují na blonďatého usměvavého chlapíka a jeho paní.

Kdopak že to je?

Londýnský starosta… Ano, politik se vydal za zábavou hromadnou dopravou. Lidé jej místo zaťatých pěstí plácají po ramenou, místo plivanců vzduchem létají vtípky. Na chvilku se dokonce rozezní spontánní potlesk. Nevěříte? Taky jsem si protíral oči. Politik se vydal mezi běžné smrtelníky? Nemá náhodou rozdělanou předvolební kampaň?

„Šťastnou cestu, starosto," kvílí do amplionu dobrovolník.

Třeba se něčeho podobného dočkáme i u nás. Ale nejspíš ještě uplyne hodně olympijských i volebních cyklů.