Oslavenec Daler se do šaliny moc necpe, kolo je rychlejší

Jak vypadala vaše narozeninová oslava?

Ta se odkládá, protože rodinu mám hodně mimo Brno. Udělali jsme si jen malý přípitek.

Máte ještě dárek, který vám udělá radost?

Na dárky si moc nehrajeme, nepotrpím si na ně.

Ve čtvrtek jste se dočkal blahopřání při vyhlášení Sportovce roku Jihomoravského kraje. Jak jste se cítil na pódiu?

Bylo nás tam víc oslavenců, takže jsem se ztratil, což je snazší, než kdybych tam stál sám. Je příjemné, že si na mě vzpomněli.

Nicméně jste na jeviště vyběhl hbitě. Jaký máte recept na takovou vitalitu?

Nic přesného nemám. V jídle ani pití se neomezuju, ale nekouřím, což je jediné, co dodržuji. Nikdy neodmítnu dobré jídlo, dám si pivo, víno, někdy i tvrdý alkohol. Na narozeniny jsem měl řízek. (úsměv)

Pomáhá vám k dobrému zdraví také sport?

Nevím, čím to je, ale pohyb mi vždycky dělal dobře, rád se hýbu. Jezdím na kole, na běžkách, na sjezdovkách, občas si dám turistiku po kopcích. Chodím plavat, i když jde spíš o koupání. Volím sport podle toho, kde se zrovna nacházím.

Coby fanoušek si vybíráte jaké sporty?

Většinou je sleduji v televizi. Dívám se hodně na tenis, teď jsem pozoroval atletiku, fotbal, hokej, viděl jsem i mistrovství světa v dráhové cyklistice. Rád se dívám na Tour de France nebo Giro d'Italia, zvlášť když se našim daří.

Kolik toho ještě najezdíte na kole?

Jezdím kolem padesáti kilometrů, ale ještě bych zvládl i stovku. Podle toho, jak se mi chce, když je hezky, jedu samozřejmě víc. Na kole jezdím pokaždé, když mám třeba nějaké vyřizování, do šaliny se moc cpát nechci, kolo je rychlejší.

Angažujete se ještě v cyklistice pracovně?

Už netrénuju, ale občas pořád pomáhám jako rozhodčí na dráze nebo při kritériích. Když je potřeba, někdo mě osloví. (úsměv)

V říjnu uplynulo padesát let od vašeho olympijského zlata z her v japonském Tokiu. Ještě si závod vybavujete?

Pořád si pamatuji, že jsem vyhrál a jací lidé tam byli okolo mě, třeba trenér Puklický, který dělal i mechanika a trenéra. Někdy je příjemné, když si lidé vzpomenou.

Olympijské zlato jste vybojoval 17. října 1964. Zároveň se vám narodil syn. Co vám datum spíš připomíná?

Oboje je tak příjemná událost, že si datum dobře pamatuji.

Stíhací závod jednotlivců už nepatří do programu olympijských her. Chybí vám stíhačka pod pěti kruhy?

Samozřejmě, je to disciplína, ve které jsem měl největší úspěchy, i když nebyla moje nejoblíbenější. Mrzí mě, že vypadla z programu olympijských her. Časy, které závodníci dosahují, jsou úplně někde jinde než za mojí kariéry. Metodika tréninků, materiál i podmínky jsou jiné.

Myslíte si, že může někdo v budoucnu navázat na vaše olympijské zlato?

Vždycky může někdo zazářit, ale musí vše klapnout, aby se to povedlo. Jen je potřeba, aby dostali šanci mladí, které máme.

Jak vidíte budoucnost české dráhové cyklistiky?

Pro nás jsou přece jen lepší disciplíny bodovací. Teď vytrvalci jezdí na olympiádě vlastně jen omnium, což je blbá disciplína, víc šancí mají sprinteři, jezdí víc závodů.