Na co jste po defektu myslel?

Triatlon dělám dvacet let a tohle se mi stalo potřetí. Aspoň jsem ale nespadl, sjížděl jsem v šedesátikilo­metrové rychlosti a sekla se mi galuska. Určitě je lepší, že se mi to stalo u nás, než při závodě v USA.

Naštvaný jste nebyl?

Takový nejsem. Nebylo proč se zlobit.

Je technický problém v triatlonu opravdu taková rarita?

Celou kariéru mám galusky od české firmy a jsem s nimi maximálně spokojený. Záleží na tom, jak se závodník o kolo stará. Tohle byla prostě smůla. Je fakt, že tohle je jediný možný technický problém. S rozbitými brýlemi doplavete a bota se vám při běhu nerozbije. (úsměv)

Musíte o kolo pořádně pečovat?

Starám se o něj před i mezi závody. Ne že bych jej umýval každý den, ale vyčistím ho aspoň jednou za čtrnáct dní. Jsou borci, kteří na závod přijedou i se zabláceným kolem.

Na kolik vás vlastně takové kolo přijde?

Můj model canondale stojí v katalogu sto padesát tisíc. Ale samozřejmě seženete třeba za dvě stě padesát tisíc.

Pojďme k mistrovství republiky. Co jste si řekli s Janem Čelůstkou po závodě?

Když závod dokončil, tak jsem se ještě doplavával. Nebylo co dělat. Pak jsem mu gratuloval. Určitě ho mrzelo, že jsem odpadl. Věřil si na mě. Na druhou stranu se mnou měl dva okruhy problémy. Aspoň má v jedenatřiceti letech první titul.

Zatím jste mu moc šancí nedal. Jakou máte z letošní sezony pocit?

První tři závody z mé strany byly katastrofální. Chtěl jsem se dostat na mistrovství světa ve středním triatlonu, ale nekvalifikoval jsem se. S červnem a červencem jsem spokojený, něco jsem vyhrál.

Tyto měsíce bylo nejtepleji za poslední léta. Jak vám to vyhovovalo?

Jsem profesionál, musím se přizpůsobit, jestli běhat v devět ráno nebo můžu v poledne. Dával jsme si i v tom největším horku kratší tratě, abych na ně byl zvyklý.

V dobu jste se byl zchladit v Norsku. To muselo být příjemné, navíc jste vyhrál.

Jo, tam bylo takové typické letní norské počasí. Pod mrakem a pršelo.

Teď vás čekají dva závody ve Francii. Dá se říct, kde na světě pořádají nejlepší triatlonové akce?

Takhle to nejde globalizovat. Američané to umí, ale jejich městské závody mezi mrakodrapy jsou nuda. Třeba v Norsku je to paráda, krásná krajina. Haugesund je malá oblast, ale z osmnácti set účastníků jich byla polovina místních. Tratě byly obsypané diváky, kteří fandili. Ale vždycky záleží na jednotlivých pořadatelích.