Rayův otec Angličan a i touto cesto ho vítr zavál k baseballu. „Táta hrával kriket. Ale tím, že bydlíme blízko baseballového hřiště, si řekl, že by bylo dobré hrát alespoň něco podobného. V té době jsem ale byl proti všem kroužkům, takže úplně moje rozhodnutí to nebylo,“ svěřil se Ray, jak mu ostatní říkají.

Rodiče ho do baseballu přesto přihlásili a dnes můžou být jen rádi. „Zkoušel jsem ještě fotbal, ale ten mě vůbec nebavil. Dokonce ani mamce se trenér nelíbil.“

Dnes válí za brněnský tým Hrochů a patří k těm nejlepším baseballistům v týmu. Dokonce se může pyšnit nejlepším časem v brněnském Spartan Race, kde museli účastníci běžet po poli a přeskakovat či přelézat balíky slámy. „Nemyslím si, že jsem úplně nejlepší světový hráč. Na trénincích jsem ze sebe musel vydat maximum a neflákat to. Dělal jsem to, co po mě trenéři chtějí a bylo to v pohodě.“

Právě ti jsou pro čtrnáctiletého Raymonda jediným idolem. „Vzhlížím k Hroším trenérům, jinak žádný idol nemám.“

U tak mladého a talentovaného sportovce by se snadno řeklo, že se svým sportem bude chtít v budoucnu i živit. Právě u něj je ale opak pravdou. „Zvažoval jsem kariéru v reprezentaci nebo v cizím týmu, ale raději bych normálně pracoval a vedl obyčejný život. Baseball bych hrál rekreačně za béčko nebo áčko.“

Jeho dosavadním cílem je i reprezentace v mládežnických kategoriích. Další prozatímní vyhlídky nemá.

Možná jednou z těch větších je zlato na dětské olympiádě v Brně. Zatím patří Jihomoravané mezi ty top. „Všechny týmy tu nejsou úplně nejlepší, ale Pražáci budou výzva. Uvidíme, jak budou hrát a koho na nás nasadí.“

I na ní se Ray ukazuje na své obvyklé pozici ve vnějším poli. „Za svou kariéru jsem vyzkoušel všechny pozice, ale tam mi to jde nejvíc.“

Občas se při tomto venkovním sportu musí sportovci vypořádávat mnohdy i s nepříznivými podmínkami. Při zápase domácího kraje s Plzeňským poměrně dost foukalo. „Vítr úplně problém není, je to spíš jiné prostředí, se kterým musíme počítat a tak se i zařídit. Hraje se mi nejlíp, když nějak extrémně nefouká nebo mi nesvítí slunce přímo do obličeje.“

LUCIE PINKOVÁ