Proč jste zvolil takovou přípravu?
Dakar je opravdu extrémně náročná a dlouhá soutěž. O chystaném Dakaru 2018 se navíc mluví jako o možná nejtěžším ze všech čtyřiceti ročníků. Musíme se připravit i na nadmořskou výšku. V Bolívii budeme závodit na úzkých silničkách i v oblastech kolem pěti tisíc metrů nad mořem. Tam už prostě není kyslík. Horolezci se na výšku aklimatizují týden, my tam vyjedeme za jeden den. Hrozí akutní vysokohorská nemoc a jediná možnost, jak na to organismus připravit, je používání speciálních stanů a masek, které jsou schopny nasimulovat vysokohorské prostředí. Proto jsme takřka celý prosinec trávili noci v těchto stanech. Tuto proceduru jsem absolvoval už před dvěma lety a osvědčila se.

Jak vypadá fyzická příprava účastníka Dakaru?
Člověk musí být obecně v dobré kondici – považuji za ideální kombinaci běhu a posilovny. Náš sport vypadá tak, že není fyzicky namáhavý, ale není to tak. Musíme se naplno soustředit šest až osm hodin, a to prostě bez dobré fyzičky není možné. Tempo je vražedné a člověk nesmí ztratit koncentraci. Nejvíc nárazů musí tlumit svalstvo kolem páteře, mám třeba problémy i s rukama. Stačí třeba jen křečovitěji svírat volant, a ruce začnou za chvíli nesnesitelně bolet. Auto se neřídí jen podle očí, ale celým tělem. Pak rozhodují i takové detaily, jako jsou třeba starší rukavice.

S jakými očekáváními půjdete v sobotu v Limě na start Rallye Dakar 2018?
Už nyní je jasné, že bude úplně jiná než ročník 2017. Ten se příliš nepovedl. Chyběly dunové pasáže, které jsou pro Dakar typické. Navíc se zvrtlo počasí tak, že závodníci jeli jen asi tisíc šest set ostrých kilometrů. To je úplná tragédie. Bylo to těžké, ale trať nebyla atraktivní. Všichni říkali, že šlo o nejošklivější Dakar. Ze začátku jsem byl smutný, že tam nejsem, ale pak jsem byl nakonec rád. Na letošní rok pořadatelé připravili trať tak, že tam má být naopak hodně dun. Sedm těžkých etap v dunách a ředitel soutěže Marc Coma říká, že to bude opravdu náročné. Víme tedy, že nás čekají těžké duny, extrémní nadmořská výška. V kombinaci se zrádným počasím, vysokohorskými silničkami a srázy to bude jistě náročné i na psychiku.

Ve vysoko položených oblastech And poprvé nebudete. Zaznamenal jste, co dělá náhlý nedostatek kyslíku ve vzduchu s organismem?
Do průsmyků nad čtyřmi tisíci metry jsme vyjeli už třeba v roce 2009, kdy jsem byl na Dakaru jako navigátor Mirka Zapletala, ale tehdy se tam nezávodilo. Letos poprvé však chtějí pořadatelé udělat závod ještě extrémnější, a do těchto výšek umístili i velkou část rychlostních zkoušek. Když najednou vyjedete do takové výšky, je to nepříjemné. Člověk sice volně dýchá, ale má pocit, že se dusí. Tělo se dostává do zvláštní paniky. A každý prudší pohyb způsobí bolest hlavy a závratě.

V čem jsou peruánské duny jiné než duny třeba v Africe?
Africké duny jsou většinou nafoukané a pravidelné. V Peru je to tak, že jsou tam občas skryté lavory nebo třeba druhá dunka. V autech však bohužel vůbec nevidíme a netušíme, co je za dunou. Vidím jen prudkou dunu, nebe a musím auto poslat přes hřeben, aniž vidím kam. Pak stačí, aby tam byl nějaký trychtýř a auto se do něj zaboří. Jednak to hrozně bolí a jednak se tam auto tak zakope, že je velmi obtížné je z toho dostat. Navíc je situace většinou nebezpečná, protože hned za námi může jet jiné auto, které nestihne zastavit ani přes varovný signál. Stává se to bohužel často. Nebo tam může ležet nějaký motorkář, který nestihl zmáčknout varovné tlačítko.

Máte řadu vzpomínek i na proslulou oblast kolem argentinského města Fiambalá. Těšíte se tam?
Záleží hlavně na počasí. Tam je zrádný bílý písek, který je za horka v podstatě neprůjezdný. Naposled jsme tam málem zůstali, vařil nám benzin, bylo to opravdové peklo. Zažil jsem ale Fiambalu, když bylo pětadvacet stupňů, a to nebyl vůbec žádný problém.

Stejný písek má tedy různé vlastnosti?
Třeba ráno je na dunách vždy krusta, která drží. Jakmile se ale rozjezdí nebo vyschne, je písek sypký a je to mnohem horší. Navíc, když tam vjedeme pozdě, duny nevrhají stíny a vůbec není poznat, kde mají vrcholek. To pak vyjíždíte na dunu a auto se nečekaně překlopí. To jsou nepříjemné okamžiky, které mohou být rozhodující.

Jaké máte letos ambice?
Předvídat nelze nic. Pro mě je největší můra, že skončíme hned první den. Pokud bude držet technika, což je to nejdůležitější, máme šance. Díky sedmému místu, které jsme získali s Mirkem Zapletalem, jsem stále ještě nejúspěšnějším českým navigátorem na Dakaru. Nejšťastnější tedy budu, kdyby mě můj navigátor David porazil. (smích)

Na svou stranu se snažíte získat i hokejové fanoušky…
Pokud vím, jsem letos jediný Brňák, který jede na Dakar. Snažím se tedy získat také podporu fanoušků z Brna. Spojili jsme se proto s brněnskou Kometou jako jedním z nejúspěšnějších hokejových týmů v zemi, a věříme, že spojení přinese úspěch i nám. Na Dakar pojedeme s logem na kapotě a klubovou vlajku budeme mít s sebou i na startu.

STANISLAV CAHA