Při starých rituálech známých z legendárních 500 mil Indianapolis běhal mráz po zádech modřickému jezdci Janu Vonkovi, který se minulý týden zúčastnil slavného závodu v americké Daytona Beach. „O startu v tamní čtyřiadvaceti­hodinovce jsem dlouho snil. Daytona láká závodníky stejně jako horolezce vrcholky Himalájí. Navíc se letos jel už padesátý ročník,“ vysvětluje Vonka svoje nevšední pocity.

Nabídka týmu Matt Conelly Motorsport Orbit přitom doputovala z Washingtonu do Modřic teprve tři týdny před závodem. „Nad rozhodnutím jsem přemýšlel jen pár dní. Věděl jsem, že šestikilometrový okruh je hodně specifický. Mají tam klopené zatáčky i technické úseky uprostřed areálu. Nakonec zvítězilo závodnické srdce,“ usmívá se.

Do jubilejního závodu nastoupila lavina 65 vozů, startovní pole tvořily sportovní prototypy a speciálně upravená gétéčka. „Naše Porsche 997 odpovídalo technickým předpisům Grand – Am Series: rám v autě je masivnější, sklo v bočních oknech nahrazují ochranné sítě, vůz má šestistupňovou sekvenční převodovku a motor o objemu skoro čtyři litry dává výkon téměř pět set koní,“ přibližuje Vonka odlišnosti vozů prestižního amerického seriálu.

Oproti povolenému triu jezdců v Le Mans či Sebringu se v Daytoně mohou za volantem střídat pětičlenné posádky. Vonkovými jezdeckými parťáky byli dva Američané, jeden Nizozemec a bratislavský Miro Konopka, který jel na tamním okruhu už počtvrté. Do konkurenčních kokpitů usedla řada hvězd známých z NASCAR šampionátů a mistrovství světa Grand Tourismo, nechybělo ani několik expilotů formule 1 v čele s Juanem Pablo Montoyou.

Lovce autogramů lákala i tribuna, z níž kromě Stewarta přihlížela vytrvalostní bitvě další zvučná jména, jako například pětinásobný vítěz čtyřiadvaceti­hodinovky v Le Mans Derek Bell či Arie Luyendyk, ozdobený triumfem v 500 mil Indianapolis. „Naše posádka v úvodu závodu moc štěstí nepobrala. Jeden z mých amerických kolegů probrzdil obě přední pneumatiky a zhruba po dvaceti minutách musel do boxů. Nemyslím, že to byla jeho chyba. Při velkém množství vozů se na trati vytvářely skupiny a docházelo k častým brzdícím a předjížděcím manévrům,“ popisuje.

Velký pozor si musel dávat také na uvolnění stopy prototypům. „Jsou hodně rychlé a nízké, takže ve zpětném zrcátku se dají snadno přehlédnout. Těžké to bylo zejména v dlouhých zatáčkách s klopením. Jedou na plný plyn a dráhu bezprostředně kopíruje betonová zeď,“ připomíná modřický jezdec rizika maratonu na Floridě.

Po čtvrté hodině závodu začala žlutozelené porsche Conellyho týmu trápit převodovka a když se přidaly problémy se spojkou, Vonka sedm hodin před závěrem svěsil se svými spolubojovníky smutně hlavu. „Škoda. Přes všechny potíže jsme se posunuli na třicátou pozici absolutního pořadí, což byl slušný výkon. Jenže takový je motoristický sport a nezůstali jsme v Daytoně zdaleka sami, kdo předčasně skončil. V tak dlouhém a těžkém závodě dostává auto brutálně zabrat,“ vysvětluje.

I když se svými spolujezdci neviděl cíl, z nové zkušenosti odjížděl unešený. „Byl to pro mne obrovský zážitek. Závodění v Americe je oproti Evropě úplně něco jiného,“ uznává Vonka.

AMOS KREJČÍ