Pechanová: Dřív bych skákala radostí, teď vnímám postup na olympiádu vnitřně

Pechanová: Dřív bych skákala radostí, teď vnímám postup na olympiádu vnitřně

V Setúbalu jste vyhrála závod Světového poháru. Nyní jste si tam zajistila účast na olympiádě. Jde o vaše oblíbené místo?

Vzpomínky na to prostředí mám kladné. Kvalifikace se sice plavala na úplném jiném místě než tenkrát Světový pohár. Ale proč ne? Setúbal mi asi přináší štěstí. (culí se)

Kvalifikace do Ria byla o jednom závodě. Cítila jste nervozitu?

Závod je výjimečný, že se plave jednou za čtyři roky a jen kvůli olympiádě. Bylo vidět, že je to náročné a napjaté i před samotným závodem. I když jsem vzhlížela ke kvalifikaci s nadhledem, protože jsem si olympiádu vybojovala víckrát. Teď šlo jen o třešničku navíc.

Zvolila jste správné tempo a rozvržení sil?

Přišlo mi, že tak tvrdý závod jsem ještě neplavala. Možná za to mohl výpadek kvůli mateřské dovolené, nebo že jsem neobjížděla nejlépe obsazené podniky. Plavaly jsme na šest kol a první tři jsme byly ve skupině. V pátém kole se začala trhat a já měla štěstí, že jsem si toho všimla. Sjela jsem balík přede mnou, ale holky do toho zase koply. Jen jsem věděla, že už musím udržet svou pozici. V redukovaném pořadí jsem byla desátá a brala první evropské místo.

Berete start na čtvrtých olympijských hrách po sobě jako zadostiučinění?

Čím jsem starší, radost vstřebávám jinak. Vnímám to spíš vnitřně než navenek. Dřív bych možná skákala radostí jako při první nebo druhé olympiádě.

Už přemýšlíte, jaký výsledek v Riu vás potěší?

Startuje nás pětadvacet. Není to moc, ale závod bude těžký. Vylepšení Pekingu, tedy osmé místo, bude super. Chci, abych měla pořádnou přípravu. Musím teď měsíc a půl naplno trénovat. Za čtrnáct dní na evropském šampionátu si vyzkouším další desítku, tedy dvouhodinový závod v moři.

Co vás láká v Brazílii?

Těším se, že většinu olympiády budu přímo v Riu. Zbude čas na to si projít olympijskou vesnici v klidu. Chci se podívat na závody horských kol. Navštívila jsem je při olympiádě v Londýně a chci je vidět ještě jednou. (usmívá se)

V nedávném rozhovoru jste uvedla, že dcera ukazuje na letadla a ptá se, jestli jimi létáte. Hlásí, že poletíte do Ria?

Už pochopila, že pojedu na olympiádu a vždycky říká: Tamhle je letadlo, tím pojedeš? Bere to jako můj dopravní prostředek. (usmívá se) Rodina mě hodně podporuje. Ještě měsíc a půl nebo dva pojedeme v režimu jako doteď. Dcera to podle mě zvládne levou zadní. Problém, že se ji bude stýskat, nebude až tak velký. Hlavně dnes není komunikace vůbec složitá, uvidíme se třeba na obrazovce přes počítač.