Při středečním vítězství Pražanek 87:59 Na Folimance řádily v dresu USK hlavně Američanky Rebekkah Brunsonová a Kia Vaughnová. Připomínaly spíš přesně naprogramované roboty než běžné smrtelnice. „Dost si na nás věřily. Brunsonová dala deset bodů v řadě, takže nabrala dost sebevědomí," hlásí Pecková.

Přitom hlavní předzápasový úkol jihomoravského týmu zněl ubránit zámořské hvězdy soupeře. „Pak jsme je bránily i ve třech a stejně ten koš daly nebo jsme je faulovaly," přiznává.

Po nadějné první čtvrtině přišel zmar. Jednobodová ztráta se za dalších deset minut hry rozrostla na dvanáctibodovou propast. „Nedařila se nám obrana a v útoku to taky nebylo moc slavné. Dokonce jsme se ke konci zápasu bály, jestli někdo z nás překročí hranici deseti nastřílených bodů. Pak dala aspoň Farhyia trojku," utěšuje se Pecková výkonem brněnské „zachránkyně" Abdiové.

Imos už svého tradičního rivala, se kterým se ve finále domácí soutěže utkává podeváté v řadě, v této sezoně už dvakrát porazil. Jednou vysoko v domácím prostředí haly Rosnička v Žabovřeskách. Podruhé pak v neutrální hale v Mladé Boleslavi v rozhodujícím duelu Českého poháru. „Proto jsme si docela věřily. Nálada po zápase pak logicky nebyla dobrá. Přitom jsme věděly, že když se nám daří, tak s USK hrajeme vyrovnané zápasy," povídá účastnice loňské olympiády.

Od sobotní domácí odvety si slibuje minimálně zlepšený výkon ze strany Imosu. „Na americké pivotky jsme si něco nachystaly. Snad nám to vyjde. Doma jsme s Pražankami vždycky hrály vyrovnanější zápasy. Určitě se víc nahecujeme," slibuje brilantní střelkyně, která se ovšem v prvním finále ukázala pouhými šesti body.