Kam je zařadit? Do vyhlášené provensálské kuchyně nebo na filmový festival? Ani omylem. Patří totiž k pétanque. Sport, který nedemoluje tělo ani peněženku, čím dál více proniká i do Česka.

Proč? „Můžou ho dělat všichni. Navíc, když si dáte půl roku pauzu, po návratu to není tolik poznat,“ zná jasnou odpověď Hana Šrubařová z klubu Carreau Brno. Patří k české ženské špičce, loni se podílela na zisku stříbrných medailí z evropského šampionátu v Turecku. Přesto své úspěchy nepřeceňuje. „Pétanque beru jako sport, ale nějaké velké ambice si nedělám. Chci se zlepšovat. A mám dost času,“ připomíná, že pétanque na vrcholové úrovni lze provozovat i v padesátce.

„Samozřejmě, když člověk začne v pozdějším věku, už to není ono. Nenabere tolik zkušeností,“ dodává Šrubařová, která působí na pozici tireur neboli střelec. Jejím posláním je při souboji odstraňovat soupeřovy koule. V zápase tříčlenných týmů se uplatňuje i pointeur, který se snaží kouli co nejvíce přiblížit dřevěné kuličce – prasátku. Všechny činnosti musí zvládat třetí do party, univerzál čili millieu.

„Každý má své úkoly. Ale na pétanque je krásné, že existuje nespočet fíglů Každá hra je jiná. Nelze stanovit přesnou taktiku. Určitý moment ve hře můžete řešit třeba čtyřmi variantami,“ líčí devatenáctiletá hráčka. Původem francouzský sport přináší i bizarní situace. „Na turnaj se třeba přihlásí Afričané. Nemají peníze, proto si napíší na dres fixkou název svého státu, a pak vyhrají,“ usmívá se Šrubařová.

I ona musí občas improvizovat. „Přes zimu netrénujeme v hale. Scházíme se v různých stodolách, sklepích,“ popisuje zimní přípravu. „Některé kluby ji úplně vypouští, nadšenci naopak hrají i na sněhu.“ Stejně jako jiné sportovní odvětví má i pétanque diskutované téma. „Před každým závodem všichni debatují o povrchu. Tipují, jak bude vypadat. Dá se hrát na všem: štěrky, antuka, škvára,“ vysvětluje Šrubařová.

Ráda by startovala příští rok na MS v Číně. „Ale přesné místo zatím neurčili. Vše se ukáže,“ uzavírá s pétanqueovým klidem.