„Je to stále živé. A to doslova, protože jsem ještě celý podřený a bolí mě celé tělo,“ usmívá třiatřicetile­tý borec.

Vyhrál nečekaně, zato suverénně, dokonce druhým nejlepším časem historie závodu 6:42:55 hodin. Druhému Italovi Volipinimu nadělil více než 14 minut.

Přitom šestatřicetiki­lometrovou trať z Capri do Neapole rozhodně nevyhledává. „Není to můj oblíbený závod. Startoval jsem tu potřetí, jednou jsem vůbec nedoplaval, podruhé jsem skončil s téměř hodinovou ztrátou na vítěze,“ vzpomíná na nepodařené výsledky.

Letošní závod se vyvíjel naprosto odlišně hned od začátku. „Dostal jsem se do čela už po třech stech metrech. Pak už to bylo o taktice. Viděl jsem velké vlny. Řekl jsem si, že zaberu a uvidím, co to udělá s polem,“ líčí úvod závodu. Pomalu přidával metry náskoku a nikdo už jej nedoplaval.

„Přitom na startovní čáře jsem říkal jednomu Slovinci, že to nesmíme přepálit. Ať nikam nespěchá,“ vypráví brněnský plavecký vytrvalec.

Když pak ucítil šanci, řádně ji vzal za pačesy. A ve vítězství mu nezabránila ani krize, která se v tak dlouhém závodě vždycky dostaví, ať už ve větší či menší míře. „Každou chvilku jsem se potřeboval napít. Snažil jsem se plavat frekvenčně, udržovat tempo, ale člověku v tu chvíli chybí síla,“ vysvětluje Vítek.

Jak se plavec cítí v okamžicích největšího vypětí?

„Dochází vám energie. Jdete do mdlob. Zároveň mám vždycky neskutečný pocit hladu a žízně. Chtěl jsem pít každou chvíli,“ ujišťuje, že jde o extrémní vypětí.

Ve slané mořské vodě, osamocený v čele závodu, tentokrát vypil deset litrů vody. „Normálně dám tak šest sedm litrů,“ podotýká. A spotřeboval také dvojnásobné množství cukrů, které vytrvalec doplňuje během plaveckého martyria.

Nakonec překonal všechny nástrahy a ve třiatřiceti letech poprvé v kariéře stanul na nejvyšším schůdku stupňů vítězů. „Je super, že to vyšlo. Zvlášť v závodě, který nemám moc rád, a s náskokem čtrnácti minut na skvělého Itala,“ říká Vítek spokojeně.

Druhý nejlepší čas historie závodu byl bonbonek, o kterém se dozvěděl na závěr. „To mě hodně překvapilo. Během závodu jsem se samozřejmě o nic takového nezajímal. O to víc si vítězství vážím,“ povídá.

Brněnský borec letos prožívá nejlepší sezonu kariéry. Co změnil oproti předchozím rokům? „Absolvoval jsem letos delší přípravu. A přidal jsem na intenzitě. Zlepšil jsem se i v bazénu, dokonce mám časy na reprezentaci,“ těší Vítka.

A přemýšlí o dalších letošních výzvách. V druhé polovině se bude rvát o dobrý výsledek na světovém šampionátu v dálkovém plavání. „Budu startovat pouze na 25kilometrové trati. I ta je pro mě špatná. Nevidím to úplně dobře. Umístění do desátého místa bych bral jako úspěch,“ rozkrývá své ambice.

Pak už se jeho myšlenky upnou na slavnou úžinu mezi Anglií a Francií. V polovině srpna se postaví slavnému kanálu La Manche. A jak jinak, chce jej zdolat pokud možno co nejrychleji.

„Samozřejmě mi letošní úspěchy dodaly sebevědomí. Uvidíme, jestli mi nebude vadit studená voda a hodně záleží na počasí. Každopádně budu chtít plavat v čase okolo sedmi hodin,“ přeje si Vítek.

Jen jediný muž v historii, Bulhar Petar Stojčev, přeplaval La Manche méně než za sedm hodin. Kdoví, třeba se jeho světový rekord může začít třást. Rostislav Vítek má životní formu…