Pro mistrovství světa v dálkovém plavání, které od čtvrtka hostí kanadský Roberval, je jednoznačně největší českou nadějí. Tvrdí to odborníci, její kolegové i oddílový trenér Zdeněk Tobiáš. Přesto plavkyně brněnské Komety Jana Pechanová roli tahounky reprezentačního výběru odmítá. „Všichni ze mě dělají favoritku a počítají, že uspěju. Vím, že mi to teď docela jde, ale také vím, že plavání je sport jako každý jiný. Může se stát něco nečekaného, co mě vyvede z míry a už to nepravím,“ říká realisticky devětadvacetiletá závodnice, kterou v Kanadě čekají tratě na pět a deset kilometrů.

Už máte sbaleno?
Chystala jsem v pondělí, kdy jsem odjížděla do Brna. Tady potrénuju, do Kanady odlétáme ve čtvrtek ráno z Vídně. Ještě mi pár věcí chybí, ale ty nebude problém do té doby doplnit. To nejdůležitější už je v kufru. Když má člověk natrénováno, tak mu stačí brýle, čepice, ručník a plavky. (úsměv) I když ty si musím vzít starý.

Jak to?
Bohužel není na skladě moje velikost a model, který potřebuju. Na jednu stranu by mě to nemělo ovlivnit, na tu druhou mistrovství světa je jedním z vrcholů sezony a chtěla bych mít potřebné vybavení. Věřím, že mě to nevyvede z míry. Zvlášť když tuhle informaci vím dopředu. Uvidíme, třeba se plavky ještě objeví.

Už v sobotu vás čeká závod na deset kilometrů. Stihnete se v Kanadě za necelé dva dny aklimatizovat?
Tohle jsem se dozvěděla nedávno. Asi mi nic jiného nezbude, než to zvládnout. Popravdě ale sama nevím, co to se mnou udělá. Doufám, že nic negativního.

Vyhovuje vám takhle rychlý start?
Těžko říct, s cestováním na západ nemám zkušenosti. Doufám, že mi neublíží. Stejně tak si přeju, aby bylo dobré počasí. V Robervalu nemá být žádná extrémní zima a snad nás tam nečeká ani taková výheň jako tady. Důležité je, jaká bude teplota vody.

Podle zpráv organizátorů se má pohybovat v rozmezí sedmnácti až dvaceti stupňů…
V závodě musím vydržet všechno, ale na rovinu říkám, že do sedmnáctistupňové vody bych trénovat rozhodně nešla. Pro přípravu preferuju teplejší vodu. Podmínky na trati budou ale pro všechny stejné.

Přesto počítám, že pro plavce v tom rozdíl je…
Jasně, vlézt do takhle studené vody, to je šok. Ale já si zimu snažím nepřipouštět. Člověk při dlouhých závodech radši myslí na různé kraviny. Já hlavně věřím, že voda bude teplá. Pokud ne, taky dobře, některé holky by mohly odpadnout. (smích)

Druhou trať na pět kilometrů plavete v úterý. Na který závod si víc věříte?
Záleží, nakolik mě ten první skolí. Rozhodně ale dopředu neupřednostňuju jednu trať. Do obou půjdu naplno. Když mi vyjde první, budu ráda. Když i druhá, bude to skvělé. A jestli ani jedna… nad tím radši nepřemýšlím.

Kouč vašeho oddílu Zdeněk Tobiáš říkal, že vám z českých závodníků na šampionátu věří nejvíc…
(skočí do řeči) No to je super. Všichni ze mě dělají favoritku a počítají, že uspěju. Ale tak jednoduché to není. Přiznávám, že se cítím dobře a vím, že mi to teď docela jde, ale také vím, že plavání je sport jako každý jiný. Může se stát něco nečekaného, co mě vyvede z míry a už to nepravím. Pak bude po úspěchu.

To se stát jistě může, ale sama bezpochyby cítíte, na jaké výsledky v Kanadě můžete dosáhnout…
Samozřejmě chci co nejlépe prodat, co jsem natrénovala. V poslední době plavu solidní časy, což všechny svádí k přesvědčení, že i v Kanadě to bude dobré. Ale třeba se mi šampionát nepovede. Navrch je jasné, že i ostatní holky budou perfektně připravené. Na takovou akci nejezdí amatéři, konkurence bude obrovská.

Máte za sebou speciální přípravu v Anglii. Co přesně jste absolvovala?
Jedná se o sérii Great Swim. Plave se jedna míle a závodů se účastní i tisíc plavců. Vrcholem jsou rozplavby světové špičky. Závodí se v neoprenu. Tyhle akce jsou v Anglii hodně prestižní, protože se do nich zapojují i olympijské a světové medailistky. Já jsem byla na prvních dvou závodech pokaždé na stupních vítězů, takže nějakou formu asi mám. Jsem v laufu, jak se říká. (úsměv)

Pomáhají vám závody se světovou konkurencí k lepší fazoně?
Nechci, aby to vyznělo sebevědomě, ale já na tohle nehledím. Pokud jde člověk po medaili, musí porazit olympijskou vítězku stejně jako průměrnou závodnici. Na trati takové věci prostě neřeším. Snažím se být nejlepší.

To se vám teď dařilo na letním mistrovství České republiky, které hostil bazén v pražském Podolí. Celkem jste si vyplavala pět titulů.
S domácím šampionátem jsem moc spokojená. I proto, že bylo třeba porazit dalšího soupeře v podobě extrémně horkého počasí. Já to úplně nesnáším. Slunko praží do zad, tělo se rychle zahřívá a mně se pak špatně dýchá. Největší radost mám z patnáctistovky, na ní jsem zaplavala nečekaně dobrý čas.

Po necelém týdnu musíte zpátky přesedlat na mnohem delší tratě. Nedělá vám to problémy?
Pro mě je spíš obtížné vlézt do bazénu a začít hned po klaksonu rychle plavat. Sprinty moc nemusím. Naopak při dálkovém plavání skočím do vody a můžu se klidně první dva kilometry rozkoukávat, než pořádně zaberu.

Po světovém šampionátu vás začátkem srpna čeká mistrovství Evropy v Maďarsku…
Já navíc zůstávám v Kanadě, protože přímo v Robervalu se 25. července plave světový pohár. Když už tam budu, proč toho nevyužít. (úsměv) Teprve potom se vracím domů a za týden vyrážím na Balaton.