Dálková plavkyně Silvie Rybářová letos dokonale dostála svému příjmení. Jako úspěšná rybářka vylovila ze závodů Grand Prix třikrát umístění na stupních vítězů. Naposledy sedmadvacetiletá reprezentantka o uplynulém víkendu vybojovala třetí příčku v Makedonii. V celkovém pořadí seriálu po posledním podniku skončila závodnice brněnské Komety pátá. „Našla jsem se. Cítím se na dlouhých tratích lépe. Bazén už beru jen jako trénink," líčí Rybářová, která se především na maratony soustředí první sezonu.

Jak se rodila třetí medaile v sezoně?

Je těžce vybojovaná. Kolem mě byly tři Rusky a žádná nechtěla plavat první, což je nefér. Jen se vyvážely. Rozdaly jsme si to až v cílové rovince. Je to nakonec životní úspěch.

Rusky spolupracovaly jako cyklistický peloton?

Ano, ale jen ony mezi sebou. Na cíl si počkaly.

Na startu bylo jen jedenáct plavkyň. Projevilo se, že si některé závodnice daly pauzu po olympiádě?

Ani ne. Na dlouhých tratích plave menší počet holek, takže jedenáct není nic neobvyklého. Čím delší trať, tím méně lidí. Na olympijskou desítku si troufnou i bazénové plavkyně, ale třicet kilometrů si dovolí málokdo.

Takže jste ve výběrové společnosti.

Na závody se podávají přihlášky a pořadatelé si vybírají. Třeba před Capri – Neapol jsem měla strach, aby mě vybrali. Ve vodě nás bylo deset. Tehdy jsem se taky dost bála, abych svoji první velkou vzdálenost zvládla. Šest hodin ve vodě je boj sama proti sobě i proti vlnám a soupeřkám.

V Makedonii se závodilo v Ohridském jezeře. To je klasická plavecká destinace?

Je to tradiční závod. Plave se od roku 1964. Jezero je v nedostupném místě . Jeli jsme dvacet hodin autem. Byla jsem rozlámaná. To jediné mi vadilo. Voda měla asi pětadvacet stupňů. Podmínky byly výborné.