Severočeský tým má náskok jediného bodu. Pražská Dukla, za kterou brněnský rodák nastupuje, už ale zvládla porazit Karvinou, v té době lídra tabulky. „Hodně se těším. Měla by být plná hala, na to nejsem v Praze zvyklý,“ usmívá se Horák.
Podle výsledku v poháru se zdá, že se Dukla celý týden soustředila jen na Lovosice. Zájem byl vzájemný. Oba celky v úterý svorně vypadly ve čtvrtfinále českého poháru. Důležitost sobotního střetnutí si dobře uvědomují. „Bohužel se nám nezadařilo. Je pravda, že jsme se už připravovali na Lovosice a zápas s Třeboní to ovlivnilo. Ale je škoda, že nepokračujeme,“ vysvětluje bez pěti centimetrů dvoumetrová levá spojka.
Z Brna Horák odešel před třemi a půl lety. Tak dlouho si na palubovce, kde sbíral první házenkářské zkušenosti nezahrál. Dočkal se v první polovině listopadu. S klubem, kde vyrůstal, se nemazlil. Se spoluhráči nastříleli Brnu takřka 40 bodů. „Z návratu jsem měl obrovskou radost. Stejně tak z toho, že Brno je na devátém místě a nemusí se strachovat o záchranu,“ hlásí spokojeně. Možnost obléknout dres klubu, kde vyrůstal, podle Horáka existuje. V nejbližší době ale reálná není. Že by jej to táhlo spíše do některé z vyspělejších soutěží? „Je nádherné zahrát si v zahraničí. Ale je těžké se tam dostat. Určitě by bylo ještě pěkné, zahrát si za Královo Pole. Třeba na stará kolena,“ směje se.
Na podzim se kromě dresu Dukly objevoval i v dresu reprezentace. Navíc byl spolu s Motlem jedinými zástupci české extraligy. „Je to velká pocta. Byl to obrovský zážitek. Nezapomenu na velmi profesionální přístup, všichni makají naplno,“ rozplývá se. „Když jsem odešel do Dukly, viděl jsem rozdíl v trénincích. A v reprezentaci se maká ještě o sto padesát procent víc. Když jde člověk do všeho naplno, úspěch se dostaví,“ dodává.
Největší výzvou je nyní ale extraliga S Duklou v posledních letech sbíral bronzové medaile. „Letos chceme zlato, věříme si. Karvinou už jsme letos porazili. Tím jsme si dokázali, že i na ni máme,“ uzavírá Horák.
