Při vyhlašování jste vypadal udiveně. Překvapilo vás první místo?
Vůbec jsem to nečekal. Spíš jsem předpokládal, že první nebo druhý skončí můj kamarád Taylor Seaton, který se mnou přijel na závody ze školy. Po nevyvedené hrazdě jsem už na nejvyšší příčky nepomýšlel. Moje partnerka Emily Littleová však měla ve finále velmi obtížný přeskok, tak se to asi vyvážilo.

Pád z hrazdy vypadal krkolomně. Šlo o běžnou věc?
Byl to jeden z větších pádů. Ještě teď mě bolí hlava. (culil se) Je to trochu úsměvné. Před cvičením se mě jeden z trenérů ze Sokola pan Caska ptal, zda má měkčí žíněnku před mým cvičením oddělat. Řekl jsem mu, že ano, a pak takhle spadnu.

Do Brna jste přivezl i spolužáka. Jak se mu zde líbilo?
Pochvaloval si to. Chodili jsme na jídlo za babičkou a měli jsme třeba kachnu. Před závodem jsme pak snědli králíka a skákalo se nám docela dobře. (smích)

Po olympiádě v Riu jste si dal od gymnastiky měsíční pauzu. Už jste zase ve formě?
Když jsem začal na škole, tak jsem se opět vrhl do tréninku. Na sestavy jsem neměl zatím tolik čas, trénuju je teprve asi měsíc a půl. I tak jsem se cítil docela ve formě.

První rok studujete medicínu na slavném Stanfordu. Už jste měl tu čest reprezentovat školu na závodech?
Ještě ne, první příležitost přijde až v polovině ledna. Těším se na úplně novou zkušenost. V týmu však panuje velká konkurence. Nejspíš si zazávodím jen na hrazdě, koni a bradlech. Na ostatních nářadích je na škole šest až sedm lepších borců než já.

V Riu jste neprošel do finále víceboje. Už vyhlížíte další hry?
Ano. Rozhodl jsem se, že chci i do Tokia. Následující čtyři roky budu trénovat na Stanfordu, snad budu mít dobrou formu.

Po Riu jste si nechal vytetovat na lopatku olympijské kruhy…
Mám je jako zvláštní vzpomínku. Jiné bych si asi dát nenechal, nelíbí se mi to. Když někdo má všude tetování, je to podle mě škaredé.