Když se trenéři Buryánek a Šťastný rozhodli přibližně před půl rokem založit v Dragonu ženský ragbyový oddíl, patřila k jedním z prvních hráček. „Chtěla jsem začít s novým sportem a nemohla jsem najít žádný kolektivní, kam bych se zařadila. Třeba ve volejbalu bych se ve dvaadvaceti nedokázala dotáhnout na úroveň ostatních, kdežto ragby v Brně začínalo, a tím pádem jsem měla šanci se prosadit a pravidelně hrát,“ popisuje Jelečková své začátky s donedávna typicky mužským odvětvím.
O víkendu se v Brně uskutečnil první mezinárodní turnaj v sedmičkovém ženském ragby a hráčky Dragonu si připsaly historicky první výhry nad mezinárodními týmy – porazily výběr Maďarska nebo slovinský Bežigrad Lublaň. „To byla paráda, vždyť před týdnem nás Maďarky smetly o třicet bodů,“ usmívala se rodačka z Brna.
„Jsme čerstvý tým a naše pokroky je hodně znatelné. Už jen v porovnání se zimní přípravou jsme prošly obrovskou změnou a ještě tak dva tři roky bude naše úroveň rychle stoupat. Jenže pořád jsme nesehrané, neumíme si radit, přihrávat, neumíme téměř nic. Ale důležité je, že nás to všechny baví a jsme z ragby nadšené,“ hrdě prohlašuje absolventka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.
A vzápětí doplňuje, že z porážek si brněnské ragbistky nesmí lámat hlavu. „Mě ani nesžírá, že prohráváme, jako spíš, že mi to nejde. Když budeme hrát dobře a prohrajeme, budu spokojená. Ale mě vadí, že jsem se za půl roku skoro nezlepšila. Deptá mě to a nemůžu se s tím vyrovnat,“ říká sebekriticky Pavla Jelečková.
Velký obdiv si podle jejích slov zaslouží kouč Milan Buryánek, který má ženy Dragonu na povel. „Překvapuje mě, že to s námi může vydržet. Kolikrát s námi není jednoduchá domluva, ale trenér má obrovskou trpělivost a posouvá nás dopředu,“ uznává dvaadvacetiletá ragbistka, podle níž si ženy v bitvách se šišatým míčem v ničem nezavdají s muži.
„Baby jsou stejně tvrdé jako chlapi, možná i trochu zákeřnější. Z každého tréninku jsem dobitá jako pes a po celém těle mám v jednom kuse modřiny,“ potvrzuje Jelečková, že ragby se nehraje v rukavičkách.
A co na náplň jejího volného času říká okolí? „Rodiče jsou naprosto zvyklí, že mě takové sporty baví. Chodili mi fandit už i na taekwondo, vozili mě na zápasy i tréninky. Respektují, co dělám, i když mamka má docela strach,“ doplňuje jedna z nejvytíženějších hráček brněnského Dragonu.