Stejné příjmení se v cyklistickém světě skloňuje už několik desetiletí. Vždyť otec Martin se zúčastnil olympijských her v Soulu 1988. Na kole se dařilo i třem jeho bratrům Josefovi, Jiřímu a Aloisovi. Ten se v roce 2007 stal na dráze mistrem světa a stále závodí na silnici. „Strejda Lojza mi psal, že je z medaile nadšený a moc mi gratuluje,“ informuje dvaadvacetiletá Kaňkovská.
S otcem Martinem slavila přímo v Plovdivu, protože dělá mechanika české reprezentaci. Podporují ji všichni strýcové. „Fandí mi. Víc se o kole bavíme s Pepou, jehož dcerka začala jezdit na kole. Občas s ní jedu a dám třeba pár rad,“ usmívá se.
Ve sbírce má titul z juniorského mistrovství světa i Evropy v keirinu, ale až v Bulharsku na sebe poprvé pořádně upozornila mezi elitou. „Někde v hlavě jsem měla schované, že můžu uspět, ale upřímně jsem nevěřila, že to dokážu už teď. Na malé Evropě se mi tolik nedařilo,“ přiznává olomoucká rodačka.
Kdo je kdo v klanu Kaňkovských?
Sára Kaňkovská se stala v keirinu juniorskou mistryní světa i Evropy, na kontinentálním šampionátu přidala dva bronzy, o víkendu z Plovdivu dovezla stříbro z elitního mistrovství Evropy v keirinu.
Její sestra Ema Kaňkovská je mistryně republiky, třikrát skončila čtvrtá na juniorském mistrovství Evropy, zúčastnila se elitního evropského šampionátu i světového poháru.
Otec Martin Kaňkovský je dvojnásobný mistr Československa v silničním závodě družstev na sto kilometrů, vítěz českého poháru, účastník světového poháru i olympijských her v Soulu 1988.
Strýc Alois Kaňkovský v roce 2007 vyhrál mistrovství světa v omniu, k tomu přidal bronz v bodovacím závodě dvojic, zúčastnil se olympijských her v Aténách 2004.
Strýc Josef Kaňkovský je několikanásobný mistr republiky v cyklistice, majitel medailí z mistrovství Evropy i světa, držitel několika českých rekordů.
Strýc Jiří Kaňkovský vlastní cyklistickou stáj Mapei Merida Kaňkovský Olomouc.
Před měsícem na evropském šampionátu do 23 let v italském městě Fiorenzuola d'Arda totiž obsadila v keirinu až páté místo. „To mě hodně namotivovalo, už předtím jsem si však řekla, že musím víc dřít nejen na kole, ale i po psychické stránce. Našla jsem si novou psycholožku, dost mi pomohla i rodina, přítel a všichni,“ líčí.
Spolupracuje se sportovní psycholožkou Hanou Pernicovou, která jí dodala sebedůvěru. „Zřejmě mě víc uklidnila. Tolik jsem si nevěřila, ale po několika sezeních mě ujistila, že to ve mně je a mám na to,“ popisuje.
Do Bulharska ještě odjížděla s otazníky, ale už první starty v Plovdivu ji utvrdily, že je na dobré cestě. „Po týmovém sprintu a sprintu jsem cítila, že forma v nohách je, jen se musím uklidnit v hlavě,“ sděluje Kaňkovská.
Právě psychika ji limitovala v posledních dvou sezonách, kdy marně čekala na mezinárodní úspěch. „Měla jsem svázanou hlavu, nevěřila jsem si, ale v Bulharsku jsem vše vypustila. Řekla jsem si, že do toho dám vše a budu bojovat,“ přibližuje.
Většinou na ni tlak doléhá těsně před startem závodu. „Jdou mi hlavou myšlenky, že musím nastoupit včas, rychle reagovat na nástupy, ale jakmile sednu na kolo, už neřeším vůbec nic. S čistou hlavou se mi jede nejlíp. Byla jsem klidnější a uvolněnější než v Itálii,“ porovnává dráhařka, kterou v bulharském keirinu předčila jen Olena Starikovová z Ukrajiny.
Kaňkovská začínala s tenisem, ve dvanácti letech společně se sestrou Emou zamířily k cyklistice. „Tenis jsem hrála asi sedm let, ale chyběla mi trpělivost. Jsem trochu nervák,“ směje se brněnská sprinterka. „Když jsem poprvé jela na dráze, hned jsem věděla, že to je ono,“ doplňuje.
Patří k silné nastupující generaci českých dráhových cyklistů, ovšem v brněnské Dukle si musela zvyknout na mužskou přesilu. „Kluci jsou super, neřeší blbosti jako holky. Minulý rok v Aigle (tréninkové centrum Mezinárodní cyklistické unie ve Švýcarsku – pozn. red.) jsem se jen utvrdila, že s víc holkama fakt trénovat nechci,“ vyhlašuje.
V Dukle Brno tvoří ženskou menšinu s Veronikou Jaborníkovou. „Velmi jsme se skamarádily, podporujeme se a dodáváme si energii,“ povídá.
Na olympijské hry v Tokiu se Kaňkovská nekvalifikovala, ovšem vyhlíží Paříž v roce 2024. „Doufám, že se tam dostanu. Udělám pro to maximum,“ slibuje.
