Před deseti lety jsme Argentinu porazili v suchém triku, srovnává zlatý kapitán

„O to jsem to měl v baru dražší, musel jsem zaplatit, ale je to příjemné," usmívá se hokejista druholigové Techniky Brno a inlinového extraligového týmu Mission Roller.

Pověsil si na krk už čtvrtou zlatou ze šampionátu federace FIRS, byl také u historického triumfu na mistrovství organizace IIHF. „Stříbrné mám dohromady dvě a bronzových osm, nebo devět, ale to bych kecal," usmívá se třiatřicetiletý Strýček.

Ještě vám medaile nezevšednily?

Obhájili jsme poprvé, co inline hraju, pořád mám co nového objevovat. Jsem rád za každou medaili, když jich bude dvacet, tím to bude hezčí. Kdyby byla každé mistrovství, vůbec bych se nezlobil. (směje se)

Kdy jste udělali rozhodující krok k obhajobě?

Hráli jsme o finále s Francií, což se ukázalo jako zlomové utkání, vyhráli jsme 3:2 v prodloužení. Byl to hodně vyrovnaný zápas, klidně jsme mohli hrát o třetí místo. Finále jsem odehráli dobře takticky, soupeř jsme k ničemu nepustili, zachytal nám výborně gólman Brába (Daniel Brabec – pozn. red).

Domácí Italy jste v bitvě o zlato zdolali 4:0. Hnali je diváci?

Itálie bývá nejlepší země na pořádání. Asiago je hokejové město, kde chodilo hodně lidí. Finále s Itálií jsem zažil podruhé a opět udělali neskutečnou atmosféru. Bylo vyprodané, tři a půl tisíce diváků.

Představuje pro vás potíž, že jednou hrajete turnaj pod organizací FIRS a podruhé pod IIHF?

Specifické bývá akorát hřiště, ve FIRS máme menší brány a není ofsajd, ale člověk si zvykne. IIHF má spíš hokejovější atmosféru, když to řeknu blbě, takovou profesionální úroveň, cítíte se jako v bavlnce. FIRS zase turnaje pořádá v lepších destinacích, jezdíme po celém světě. IIHF víceméně v Evropě, ale jsou tam Švédi a Fini, hokejisté z vyšších soutěží, nároďáků. Teď jsem slyšel, že IIHF má zájem, aby Fini a Švédi startovali i na FIRS, takže to bude za pár let zajímavé, kvalita se zlepší.

Proto hrají v play organizace FIRS menší hokejové země jako Francie či Itálie?

Přesně. Rozdíl je bruslařský, v inlinové dovednosti jsou na tom tyto země líp než jiné evropské týmy, protože hrají inline celoročně, jsou zvyklí na menší hřiště, nemají ofsajdy. Jen si bez nich řekneme, že musí hrát jeden vzadu a hlídat dlouhou nahrávku. Zato v IIHF se hraje víc hokejově, větší hřiště i brány, ofsajdy. Na větším hřišti si puk můžete dát, na malém je to o jedné dvou nahrávkách a hned se střílí. V IIHF jsou víc hokejisti než inlinisti.

Už vám nepřijde exotické nastupovat proti Argentině nebo Mexiku?

Tato mužstva se pořád ještě učí, ale když jsme před deseti lety hrál s Argentinou tehdy, zvládli jsme duel takřka v suchém triku, v pohodě a nezpotili se. Letos na mistrovství jsme Argentině sice dali 7:2, ale po zápase jsme si sedli a cítili, že jsme museli bruslit. Mužstva jdou nahoru, zlepšují se, Francouzi či Italové rozebírají zápasy na videu, což dřív nedělali. Týmy se chtějí dotáhnout, každý vás chce porazit. Za pár let už nebude pravidlo, že se vozí medaile, každá bude vzácnější.

Chybí vám přes léto volno, když lední hokej měníte za inline?

Samozřejmě čím jsem starší, tím je tělo opotřebovanější a cítím, že bych občas spočinul, navíc se mi narodila dcera. Na druhou stranu jsem rád, že se podívám někam do světa a reprezentovat Českou republiku je pro mě velká čest, doma mě podporují. Pokud to půjde zdravotně a budu na to mít, budu rád za každou nabídku reprezentovat.

Kvalifikovali jste zároveň příští rok na Světové hry do polské Vratislavi, pojedete?

Světové hry jsou hřeb jednou za čtyři roky, těším se hodně, když budu nominovaný a bude forma. Byl jsem už na třech Světových hrách v Tchaj-wanu, Kolumbii a Německu, je to olympiáda neolympijských sportů a parádní akce se vším všudy. O to jsou medaile lepší a sladší.

Proč tedy ze tří posledních Světových her máte jen dva bronzy?

Problém je v tom, že Světové hry většinou bývají v blbém datu koncem srpna či začátkem září. Spousta lepších hokejistů z extraligy a první ligy už má přípravu a týmy je nepouští, proto tam není jiná medaile než bronzová.