Jedná se o Sarah Beránkovou, Gabrielu Andělovou a Veroniku Remenárovou. A právě posledně jmenovaná se s kolenem natrápila asi nejvíc. Vaz si přetrhla v dubnu 2018 a na operaci šla až v lednu letošního roku. „Táhlo se to, protože mi jeden doktor řekl, že to vypadá dobře a dá se léčit konzervativním způsobem bez operace,“ líčí Remenárová, která tedy na doporučení chirurgický zákrok odložila.

Po kratším oddechu se zase vrátila na palubovky. „Koleno docela dobře fungovalo, běhala jsem a necítila žádné problémy. Ale pak mi v jednom zápase vyskočilo. Což pro mě byl jasný signál, že takhle to nepůjde, a šla jsem na plastiku,“ říká.

To případ Beránkové nabral rychlejší spád. Vaz si přetrhla při eurocupovém zápase v minulé sezoně s Nantes 12. prosince. „A v lednu jsem šla na operaci. Víc trénovat jsem začala už v květnu,“ sděluje královopolská kapitánka a rozehrávačka.

Aby byla fit na novou sezonu, obětovala letní prázdniny tvrdé dřině. „Byla jsem s Gabčou Andělovou na dovolené, ale i tam jsme trénovaly,“ usmívá se Beránková, kterou byste společně s Andělovou a Remenárovou ještě na startu sezony na palubovce identifikovali velice snadno podle ortézy na koleně. (Jako Andělovou na snímku v zeleném dresu vpravo.)

V posledních zápasech ortézy už odhodily. „Všechny holky, co jsme po operaci s kolenem, jsme s nimi hrály, ale teď jsme bez nich, protože jde spíš o mentální podporu. Člověk s ní totiž cítí jakousi pomocnou ruku,“ vypráví Remenárová.

Někdo ji třeba nechce nosit vůbec už od začátku. „To byl zrovna můj případ,“ přiznává Beránková a dodává: „Kondiční trenér mě přemluvil, ať s ji vezmu. A musím uznat, že ze začátku mi pomohla. Teď už ji nenosím. Nasazuji si jen návlek, protože mě koleno bolí, jestliže si na něj kleknu.“

Jinak už je vše prakticky v naprostém pořádku. „Že jsem byla na operaci s kolenem, už nepociťuji jako v prvních měsících. Zpočátku jsem se na něj dost soustředila. Pak se mi ale třeba povedl zápas a pomalu jsem to začala vytěsňovat z hlavy. A už na to prostě nemyslím a ani nechci,“ dělá Beránková za nepříjemný zraněním definitivní čáru.

Zároveň přiznává, že cesta zpátky na palubovky nebyla snadná. „Trvala asi osm měsíců. Zprvu jsem byla hodně netrpělivá. Chtěl jsem se co nejrychleji vrátit a podávat zase co nejlepší výkony. Ale docela záhy jsem pochopila, že takhle to nepůjde,“ praví Beránková. „Měla jsem úseky, kdy jsem stagnovala a neměla pocit, že se posouvám. To bylo psychicky náročné, protože když jsem začala chodit, už jsem chtěla běhat a činit větší pokroky. Jenže někdy to šlo opravdu strašně pomalu,“ přitakává Remenárová.

Nyní jsou všechny tři hráčky zpět a válí, což dokazuje fakt, že obdržely reprezentační pozvánku při poslední prvoligové pauze. „Bylo pro mě velké překvapení, že si na mě vzpomněli, i když jsem byla tak dlouho zraněná,“ žasne Beránková.