Na světovém šampionátu byl podruhé v životě. „Podařilo se mi obhájit zlato v pěstních formách, což je mnohem těžší než zvítězit poprvé,“ posuzuje svůj úspěch, když dokázal vyhrát jednu z disciplín v konkurenci dohromady čtyř tisíc bojovníků z 89 zemí světa.

Kungfu je tradiční čínské bojové umění s více než dvoutisíciletou tradicí. „Zahrnuje nejen trénink sebeobrany, ale i umění se zbraněmi. Kromě toho má v sobě i určitou filozofii, která vychází z konfuciánství a taoismu. Nedílnou součástí je také cvičení dopomáhající k lepšímu zdraví,“ popisuje svůj sport.

Ten se dělí na několik kategorií. Nejzákladnější je na severní a jižní styl. První charakterizuje spousta kopových technik, druhý se soustřeďuje především na ruce. „Rozdělení vychází z toho, že na severu Číny je více hor, takže lidé měli silnější nohy, a tím pádem jepoužívali i v obraně . Na jihu je zase více nížin, pracovalo se spíš v zemědělství,“ vysvětluje Hauska, který závodí v „zemědělském“ sty lu. Rozhodčí při závodech posuzují postoj, přesnost nebo sílu úderů. Bojovník se navíc musel naučit i čínské názvosloví.

Než mohl odjet do východní Asie vybojovat titul světového šampiona, strávil roky trénováním. Za učitele má čínského mistra Tang Tung Winga. „Jen příprava na šampionát trvala rok až dva opravdu každodenní práce,“ naznačuje náročnost Hauska, který se kungfu věnuje už téměř čtvrt století. Poprvé se k němu dostal v osmi letech. „Přepadla nás banda cikánů, když jsem šli z kina. Zastal jsem se kamaráda, ale bohužel jsem to škaredě schytal. Proto jsem se rozhodl, že se naučím bránit,“ popsal důvod začátku.

Při svých šesti návštěvách Číny se dostal i do Mekky umění, do kláštera v podhůří Bodamských hor, svatého místa vyznavačů kungfu. „Zdejší život není zase tak brutálně náročný, aby ho člověk nezvládl. V zimě se tam ale vůbec netopí. To je trochu tvrdší,“ směje se. Pobyt v klášteře by ho lákal. „Kdybych byl mladší a neměl v Brně závazky, určitě bych si to jel zkusit,“ vysvětluje dvaatřicetile tý muž.

Ze svých toulek po asijské velmoci nasbíral i několik poznatků. „Pokud chcete Čínu opravdu poznat, musíte sejít z turistických bulvárů a jít na venkov, kde lidé žijí normálním životem. Tamní režim je na nich znát, mají spoustu pravidel a omezení, která musí dodržovat. Třeba na facebook (internetová sociální síť – pozn. red) se nedostanete,“ naznačuje. „Mají tam úplně jinak postavené životní hodnoty než u nás,“ přiznává.

Koníček, záliba? Kdepak. Pro Hausku je kungfu už životním stylem. „Trávím tím devadesát procent volného času, protože mám v Brně školu. Můj život se skládá téměř jen z práce v knihkupectví a poté trénování v tělocvičně,“ popisuje. Kungfu je pro něj vším. Přesto ho odmítá přirovnat k náboženství.

„To vůbec. Spíš je pro mě životní filozofie, kterou se řídím. Jsou daná pravidla, podle kterých žiju. Preferuju určitou sebekázeň, kterou se řídím. Nemá to nic společného s náboženstvím,“ podotýká brněnský bojovník.