Mistrovství Evropy se blíží ke startu. Co se vám honí v hlavě?
Nervozita už po tolika podnicích ani není. Měli jsme kontrolní závody v Moskvě, kde jsme si ověřili, že jsme na tom dobře. Takže se na start už těším.

Začíná vám druhá polovina kvalifikace na olympijské hry, i z toho důvodu je úspěch na šampionátu důležitý…
Dosavadní příprava směřovala k mistrovství Evropy a následně k prvním kláním Světového poháru. Chceme zajet kvalitní výsledky, abychom si zajistili s předstihem účast na olympiádě a nemuseli cestovat na další Světové poháry.

Rozšíření bodové sbírky pro vás znamená víc než úspěch na mistrovství Evropy?
Vše jde ruku v ruce. Když uděláme dobrý výsledek do prvních třech míst, získáme hodně bodů do žebříčku, což je jedině dobře. Evropu považuju možná za nejdůležitější závod, protože se naskýtá jedna z největších šancí na úspěch. Nejede celý svět, takže konkurence není tak vysoká.

Obhajujete bronzovou medaili z keirinu z loňského šampionátu. Povinuje vás k totožným ambicím?
Nemusím si obhajobu nijak brát, na druhou stranu očekávání existuje a kvalitní výsledek chci zajet. Zvlášť teď, když mám formu a daří se mi. Rád medaili zopakuji.

Kromě keirinu pojedete ještě sprint. Ve které disciplíně máte větší ambice?
V Moskvě jsem zajel český rekord v kvalifikaci sprintu. Uvidíme, jak se mi zadaří na Evropě. Dvoustovku na 250 metrů dlouhé dráze jsme s takovou konkurencí dlouho nejeli. Nevíme, jak pojedou ostatní. Třeba se povede výsledek ve sprintu, ale v keirinu mám rozhodně větší šanci.

Ve sprinterských disciplínách se na evropském šampionátu oproti světu konkurence příliš nezmenší.
Startovní listinu jsem zatím neprohlížel, ale myslím, že nebude chybět skoro nikdo. Tradičně bude záležet na momentální připravenosti závodníků.

Jezdci označují dráhu v Apeldoornu za pomalou. Jak se vám letos jeví?
Pořadatelé se s ní snažili něco udělat, nejspíš ji něčím natřeli, protože klouže a jede o trochu rychleji. Bude lepší než na mistrovství světa, přesto se jedná o jednu z nejpomalejších drah, na které jsem jezdil.

Oproti posledním velkým podnikům vynecháte týmový sprint. Mrzí vás to?
Ani ne, protože Pavlu Kelemenovi to jde, za což jsem rád. Sice bych jel, na druhou stranu tři disciplíny ve třech dnech nezvládne kvalitně jen tak někdo. Jsem rád, že se soustředím na disciplíny, které pojedu.

Do sedmnácti let jste hrál hokej, pak jste přesedlal na dráhovou cyklistiku. Jak se s odstupem času ohlížíte za změnou odvětví?
Chodím si zahrát, led neopustím nikdy, protože mě hokej hrozně baví. Stále mě naplňuje a pomáhá mi v odreagování. Přesto přesunu k cyklistice nelituju. Kvalitu českého hokeje určuju podle toho, kdo teď hraje na nejvyšší úrovni. Ty kluky znám, hráli se mnou a překvapuje mě, kam až se dostali. Mrzí mě, jak to v našem hokeji funguje.

Co máte na mysli?
Nejde vždy o jejich výkonnost, co je posune nahoru.

A proč jste přešel k cyklistice?
Měl jsme hokejové nabídky z Německa či Slovenska. Jenže máma chtěla, abych si nejdřív dodělal školu. Kdybych se rozhodoval sám, šel jsem za hranice.

Pomáhá vám na velodromu hokejová minulost?
Hokejová příprava mi jako sprinterovi prospěla. Hokejisté začínají v krátkých a rychlých dovednostech, což našim mladým cyklistům chybí. Rychlá svalová vlákna se totiž rozvíjí jen do určitého věku.