Dvakrát jsem dopoledne vyběhl z hotelu, pokaždé na opačnou světovou stranu a zjistil jsem, že tamní pověstné roviny nejsou fámy. Maximální převýšení se ztrácelo přibližně po třech krocích. Splnil jsem si cíl, dvakrát okolo dvanácti kilometrů. Dařilo se mi zrychlovat, ačkoliv se můj bolavý kotník pořád ozývá. Jenže maratonská rovina má ještě o třicet kilometrů víc, takže jsem si jistý, že v Praze zažiju namísto akcelerace spíš zpomalování.

V Nizozemsku jezdí skoro každý na kole a při jeho rovinatém prostředí se ani není čemu divit. Konec března zastihl i zemi mlýnů a tulipánů v jarním počasí a když připočítám cyklostezky lemující jakoukoliv silnici, absolvoval jsem příjemnou přípravu.

Jenže hned, jak jsem vyběhl z hotelu, připadal jsem si jako na poli, i když civilizace se nacházela všude kolem mě. Vůně domova, která mě nutila k rozhlížení po družstvech JZD, mě neopouštěla. Ačkoliv jsem žádnou stračenu neviděl, na delší výběh jsem se skutečně „necítil“.

Tak jsem si zvykal na rovinu, kterou z Česka neznám, a oddával jsem se muzice. Moji přátelé mi říkají, že nevydržím sám se sebou, a proto si pořád něco pouštím. Kousek pravdy na tom nejspíš bude, i tak si však nedokážu představit, že přes čtyřicet kilometrů přemýšlím pouze nad rytmem běhu a dýcháním, což údajně maratonci dělají. Jako každý chlap zvládám myšlení pouze na jednu věc zaráz, takže přemítám jen nad tím, zda opravdu běžím.

Každý preferuje jiný styl hudby, která ho nakopne, nebo naopak uklidní. Existují běžci, kteří udrží tempo podle úderu bicích. Mně je úplně jedno, co poslouchám, o hudebním sluchu jsem jen slyšel. Hlavně aby cokoliv hrálo.

Mám raději rockovou muziku a psychicky se nastartuju, když některou písničku znám, jinak mi slouží jen jako kulisa. Mám v repertoáru skupinu Tři Sestry nebo Kabát a některé hity, jejichž texty mě často rozesmávají, dokáží mé tělo i mysl dostat ze stavu ztuhnutí.

I když v tuto chvíli mě vlastně napadá otázka, zda mě nenakopne jakákoliv hudba? Když jsem dobíhal do hotelu za melodie písně Globální oteplování od kapely Nightwork, ve které Vojtěch Dyk zpívá, že je gay a teplej, do závěrečného spurtu jsem vskutku zabral…

Za týden odpovím…