V kolonce rodného města totiž u čtyřiatřice­tiletého gólmana svítí Tokijo, hlavní město východoasijské země. „Když hrajeme proti nim, vždy ve mně něco hrkne. Za Japonce se ale nepovažuji," přiznává gólman střešovického Tatranu.

Před dvěma lety si na mistrovství světa proti „svým" zachytal při historicky nejvyšším vítězství českého týmu 25:1. Tentokrát na něj trenéři před utkáním neukázali. „Užil jsem si to tehdy. Teď mě to už ani tolik nevadilo," přiznává Kafka.

Podle něj nikdo ze soupeřů netuší, že se narodil právě v jejich hlavním městě. „Po utkání při podávání rukou jsem jim akorát děkoval Japonsky. Víc jsem se s nimi nebavil," říká Kafka, jehož ani jeden z rodičů také není Asiat. „Jen tam zrovna pracovali. Dva roky jsem se tam batolil mezi výrazně menšími dětmi stejného věku. Co jsem slyšel, vznikaly z toho často velice komické situace, protože jsem byl oproti nim přerostlé dítě," směje se nejstarší člen českého výběru.

Případnému návratu ke kořenům se nebrání. „Třeba mi jednou od nich přijde nabídka, zda bych za ně nechtěl chytat. Zatím se tak ale nestalo," směje se gólman, který do dějiště světového šampionátu přicestoval s denním zpožděním kvůli práci. Místo urychleného zapojení do tréninku se ale ještě den léčil ze střevní chřipky.